02 Cozé Pierre Guillaume / Parfumerie Générale

Hutné, těžké, provlhlé dřevo, skoro černé a skoro zetlelé. Jen šlápnout a rozpadne se vám pod nohama. Kůže, onošená a s patinou, změklá časem a ohýbáním. Pačuli si tu řádí v plné parádě nejen na začátku. Přidává se hořká, tmavá čokoláda smísená s hutnou, až skoro balzamickou vanilkou. Špetka pikantnosti, aby si někdo náhodou nemyslel, že je to gurmánka. Kouř. Takový ten hustý, promodralý, pomalu se vlekoucí vydechovaný obláček. Sklep a nebo možná půda, staré polštáře, stará křesla, starý stůl, staré trámy a trochu vlhko a dusno. Zastřený pohled. Napůl snědená tabulka hořké čokolády a ubývá jí. Rozšířené zorničky. Pár let intenzivně nošená kožená bunda. Blažený úsměv. Dlouhé potáhnutí.

Hodně dobře parfémované huličovo doupě. Kdybych byla hipík, nevím, zda upřednostnit tohle nebo Intrigant Patchouli. Cozé je syrovější, Intrigant Patchouli se tváří sofistikovaně. Intenzitou přerazí Cozé všechno ostatní...

Po dost nepříjemné zkušenosti s Cuir Venenum jsem se téhle Pierrově pánské prvotině dost dlouho vyhýbala, nicméně loni na podzim jsem vůni konopí přišla na chuť díky Cannabis (Il Profumo), a tak jsem se konečně odvážila. Pierre ho tu zkombinoval se prašnou zemitostí pačuli, které chvílemi asi i zásluhou vůně pražených kávových bobů nabírá podobu surového kakaa přesně tak, jako je tomu např. v Lutensově Bornéu 1834, se špetkou drceného pepře a suchou dřevitostí muškátového oříšku.

V další fázi se přidá krásný sušený aromatický tabák s koženými podtóny. A z Cozé tak vznikne opravdu velmi suchá, pikantně dřevitá a až do tohoto momentu minimálně sladká vůně, klonící se skutečně do pánska. A tady vstupuje do hry Pierrova poměrně dost oblíbená vanilka, která se smísí s kávou a kakaem a vytvoří tak dojem tabulky vysokoprocentní čokolády, ležící v hromadě sušeného konopí a tabáku. Může se pochlubit jak nadprůměrnou intenzitou, tak i výdrží. Jo, na chlapech bych chtěla potkávat nejen Bornéo 1834, ale i Cozé.