24 Papyrus de Ciane Pierre Guillaume / Parfumerie Générale

Jak už napsala moudjahidine, Papyrus de Ciane je naprosto neskutečná vůně. Kromě rozmačkaných galbanových stonků a listů v ní cítím i mýdlové neroli s jiskřivým bergamotem a vodními tóny, evokujícím dojem zurčícího potoku, obklopený rákosem a puškvorcem. Mezi zeleň, k níž se po rozvonění přidá i mátově svěží pelargónie, se postupně začne vkrádat sušená levandule s vůní sena, lékořicový anýz, palčivě dřevitý hřebíček se špetkou teplého kadidla a několika výhonky medově nasládlého jasmínu, které ve formě hřejivých slunečních paprsků dopadají na vodní hladinu společně s několika vločkami bílého pižma. Přesně takhle jsem si původně představovala Heeleyho Ophelii s tím rozdílem, že Papyrus de Ciané není ale zdaleka tak depresivní, naopak vzbuzuje i určitou jiskřičku naděje.

Mám vážnou obavu, že tohle se na mně míjí účinkem. Dužnatý, skoro zdřevnatělý stonek – ne – spíš stvol, který někdo drtí a vymačkává z něj tekutinu. Ale ne zelenou dužinu, spíš jen vodu. Jako pokoušet se rozžvýkat postarší kedlubnu. Vyniká větvičník říznutý galbanem, je to takové zeleně drsné až skoro suché a zdřevnatělé. Za delší dobu se objeví neurčité zelenožluté květiny, něco na způsob narcisek, ale bude to něco jiného. Přiměřeně uhlazenou ji nacházím až ráno.