#406 Do Not Ask Me Why CB I Hate Perfume

Kralovstvi za parfem. A celou Risi stredu za takovy, jehoz jednotlive komponenty si jeho autor zarlive nechava pro sebe. Pro fanfarony meho typu je to neodolatelna pozvanka na dlouhou cestu do zeme, ktera se nachazi nekde za oble sklenenou stenou flakonu.

K opiu jsem se na dotek priblizila jen jednou - par zlatavych popraskanych stripku s nikdy nepoznanou... vuni (hod na sluncem rozpaleny zrezavely plech nekolik rozdrcenych hrebicku, miligram myrhy, zasypej krystalky cukru a nech lehce pripalit). Takhle voni opium, takhle voni srdce Do Not Ask Me Why. Ale musite se k nemu poctive prodychat. Cestou projdete kolem horiciho peprovniku, prekrocite tekouci pryskyricnou lavu, na poslednich par vterin, ktere vas deli od konce, na nemz ceka po poslednim hlubokem nadechu tma plna koure, vam posviti planouci pochodne ze santaloveho dreva. A nekde v zadech, za tylem, citite jasmin - protoze ho proste a jednoduse citit chcete. Mozna je to cesta, mozna labyrint, mozna Mobiova paska.

Zustava pocit naplneni a neklidu zaroven. Odi et amo. O co se vsadime, ze presne tohle Christopher Brosius chtel?