Amarige (Eau de Toilette) Givenchy

Na papírku příjemná gardénie s mimóza, ovšem na kůži neidentifikovatelná směs, ze které čouhá vanilka.

Tutti frutti tuberóza, krémová, křiklavá, prosypaná třpytkami, já v ní samozřejmě vidím a cítím nějaké to divadelní drama, takový ten pocit, že si bohéma chce chvíli hrát ne beau monde - a co fakt miluju, to je ta mýdlová frézie, která se ukáže někdy v půlce té cesty /nevím, jestli je ve složení, nezáleží mi na tom/, je to prostě old school babe, co má styl.

Sladká květinová vůně. Květiny jsou jako jednolitý mix, sytý, výrazný, hodně sladký. Už vím, podle jaké vůně vznikla Rare Gold od Avonu :) Připomíná mi také Poeme od Lancome. Po rozvonění je to stále sladký květinový mix, ale hladší a příjemně mýdlový, s lehkým orientálním nádechem.

Amarige byla jedna z prvních vůní, které mi kdy zkřížily cestu. Měla jsem tehdy období, kdy se mi líbily bohaté květinovky a tohle splňovala do puntíku. Hned po citrusovém úvodu se sušenou švestkou se totiž ozve velká bílá kytice, složená z gardénie a tuberózy, doplněná tropickým ylangem, okořeněná karafiátem a zlehka zapudrovaná fialkou a mimózou.

Vpletlo se do ní i několik vlhkých zelených lístků černého rybízu. Celkovou hřejivost pak ještě umocní v základu ambra se směsí dřev. Intenzita a výdrž jsou ohromující. Ano je to mohutná kytice, ale nikdy na mně nepůsobila ukřičeně, narozdíl od takové Chloe Narcisse mi ani po tolika zkouškách nikdy nespustila migrénu. Nějak nechápu, proč s ní má Turin takový problém.