Ambra Lorenzo Villoresi

Ambra, nebo kadidlo? Možná obojí, každopádně vůně je temná, dřevitá, pryskyřičná, sladká, kořeněná. Temná jako starobylá místnost na hradě, ukrývající dávná tajemství. Dřevitá jako tmavé obložení té místnosti. Pryskyřičná jako hustá hmota, ještě tekutá. Sladká jako med, docela živočišný. Kořeněná jako hřebíček a černý pepř, rozkutálený v zaprášené kamenné kuchyni, už pár staletí nepoužívané. S postupujícím časem je vůně lehčí a hladce kadidlová.

Po relativně nedávném zkoušení vůní Annette Neuffer musím říct, že začátek Villoresiho Ambry je jako jejich předobraz, který má (na rozdíl od nich) v sobě krásu a lehkost, a také autentičnost dávného a skvělého originálu.

Citrusy s kardamomem, troška zeleného galbana s hřebíčkem, ale mezitím už se tu vykuřuje. Všechna možná kadidla - olibanum, myrha, elemi, styrax... Takhle by snad spíš mělo vonět to jejich Incensi, ne? Moc už se pak neděje, vůně je stále kadidlová, trochu se časem uhladí a je méně kouřová. Moc pěkná kadidlovka, s velmi dlouhou výdrží, ale proč ji nazvali Ambra, to mi není moc jasné.