Anaïs Anaïs Cacharel

Rakev obložená liliemi, dým stoupající z kadidelnice a santalových tyčinek, opodál čeká čerstvě vykopaný hrob....

C: "Promiň, ale kousek si odsednu..."
E: "Jen abych si neodsedla já od tebe!"
C: "To je jedno, hlavně když od sebe budeme dál..."

To je tak, když si po čase dáte stopku Anais Anais - a bohužel vám do toho lezou lidi.

Tohle tornádo by Dorotku odneslo z Kansasu rovnou zpět do Kansasu - ale okružním letem přes celý širý svět.

Je tu lehce nakyslá smetana, uvadající bílé květiny, lepkavý nektar a měděný pyl. Kdyby tohle v nóbl flakonu produkoval pod svým jménem třeba Malle, nikdo by se nad tím nepozastavil, byla by to prostě další úderná a nesmlouvavá niché vůně. Anais Anais je vlastně... Hmmm... Pionýr. No řekněme raději průkopník. Influencer. /No nic, končím s psaním, očividně jsem se nadýchala omamných výparů víc, než je zdrávo. Influencer, cha!/

Flakónek mi připomíná kuličkový deodorant, ale to je jediné, co mohu vytknout. Reklama s Kate Moss a písničkou od Björk (It’s Oh So Quiet) je vydařená, a vůně sama poměrně neotřelá. Jméno má prý podle perské bohyně lásky Anaitis, klasickou romantiku ale nečekejte. Silně květinová a hned zpočátku i kadidlová, žádná svěžest, žádná sladkost. Lilie i jasmín v plné síle i rozpuku ve velké a stabilní váze… S takovým parfémem se člověk cítí v bezpečí – je silný, působivý, ale okolí neudusí. Jeho originalitu ale unese jen skutečná osobnost, protože jestli něco Anaïs Anaïs není, tak univerzálně líbivý.

Lilie v kombinaci s hyacintem pro mě obvykle znamená vražednou kombinaci, ale protože i tahle vůně prošla za poslední léta určitými reformulacemi, hyacint v ní tak na mně nemá mimo jiné i zásluhou trpkého bergamotu a zeleného galbana tendenci nějak dramaticky uhnívat. Samotná lilie v ní je krotká, jen malinko nazelenalá s krémovými podtóny.

A vlastně v mém případě nejde zprvu ani tak o výraznou lilii jako spíš o její dvojtakt s květinově pikantním karafiátem, jemuž lilie jen sekunduje. Role si prohodí až po rozvonění. Obě květiny jsou zality teplým kadidlem a ambrou, která společně s kořenitým santalem a navlhlým mechovým podkladem opravdu evokuje dojem vydatně vyhřáté babiččiny skříně, o níž psala andry jen s tím rozdílem, že mně se to kupodivu docela líbí, tedy na občasné přičichnutí.

Opravdu se mi nelíbí. Nahnilá lilie, babiččina skříň a možná by měl někdo konečně vyměnit tu hřbitovní výzdobu po dušičkách, už máme jaro.