Atlas Fever Ex Nihilo

...je zvláštní, jak se hned napoprvé objeví všechny ingredience téměř najednou a to je pěkné - jsou čitelné, příjemně se nasávají, souzní spolu, jakoby tančily.
Jenže pak se do sebe vcucnou, a naskočila mi pohádka Jak pejsek s kočičkou pekli dort -
taková spleskaná divnofáze.
Po chvíli mi to připomíná Santal Basmati Affinessence.
A nakonec - vůně se sice usadí v příjemné poloze, ale ne v takové, abych ji chtěla...
...nebýt tam podprahové tóny cedru a narcisu(protože tyhle dva mi lehce navalují),
tak by to asi šlo.
Santal Basmati, noo

Nahrubo rozemletý ostrý pepř, který trochu zjemňují kořeněné likérové tóny. Po rozvonění pomalu tající vanilkovo-mandlová zmrzlina, konzumovaná v truhlárně s namořeným dřevem. Z namořeného dřeva se nakonec vyloupnul sladký santal a v této podobě vytrval již beze změny dlouho, předlouho. Vůbec není špatná, ale nějak to ale mému nosu neladí a jednotvárnost ve mně vyvolává pocit neklidu.......všeho je na můj vkus nějak moc.

Přináší nádherně teplou, mléčně sladkou vůni santalového dřeva, hřejivého kadidla a pikantně sladkého růžového pepře, který právě v kombinaci s ním přechází až do tónů ovocně kořenité růže a společně s dubovým a guajakovým dřevem a našlehanou tonkou a vanilkou mně osobně neevokuje kytaru, ale navoskovaný stolek u praskajícího krbu, na němž leží tabulka bílé čokolády. Jen ten uváděný narcis pořád nějak nemůžu najít.