Attar Montale Paris

Počáteční úder do čenichu má tedy sílu :shock: - vysušená prkna natřená fermeží a uložená v dlouho nevětrané truhlářské dílně. Po několika minutách prkna natřená bulharským růžovým olejíčkem ve stejné dílně - z fermeže zbyly jen jednotlivé molekuly, zato štiplavá živočišnost by se dala ve vzduchu krájet. Překonala jsem nutkání ji umýt…a dobře jsem udělala. Po důkladném rozvonění RŮŽE - silná, sytá, krásná. O to víc mě mrzí, že je pro mě zpočátku nevydýchatelná.

Chacha, prý že mysorské santalové dřevo. No tak zrovna to tahle vůně neukecá ani omylem! Po trpkém bergamotovém úvodu se totiž objeví stejný kořenitý santal se šťavnatou růži jako v Santal Majuscule. Narozdíl od kakaa tu ale máme jemné pižmo a zásluhou oudu se nám růže velmi rychle změní v sušenou.

V drydownu se přidá i vůně vlašských ořechů ještě i s tím ochranným zeleným pouzdrem, když jej čerstvě utrhnete ze stromu a zrovna se chystáte dostat z něj samotnou skořápku i s jádrem. A právě tento tón z ní dělá docela povedenou orientálku se skvělou intenzitou a výdrží.