August/7th/2088 Rundholz Parfums

Toho rána jsem se vzbudila v ložnici v prvním patře, po rozespale zívajících schodech jsem sešla do ještě šeré haly, prošla jsem sklem zavřených dveří zimní zahrady a zvolna jsem pokračovala dál, klidně a sama, do zeleného moře vzrostlých trav, jejichž stébla se dotýkala konečků prstů, sama, tak sama, tak sama, přede mnou chladný ranní vítr, v týle už povstávající slunce, ty, neviděný, v dáli čekáš, kdo přijde na tvůj sad, jenž střeží Dobrá Luisa avranšská, její těžké plody s hrubou slupkou jsou na dotek, sad rozevírá svou zelenou náruč plnou nakvétajícího pustorylu a škrobeně cudných konvalinek, jde z nich netýkavý chlad gotické kaple za červnového rána, s každým krokem narůstá znepokojivý pocit, že se smráká dřív, než se vůbec rozednilo, ale konejšivě ševelivé tóny nad hlavou napovídají, že nad hlavou si nesu mrak drobných těl a křídel, agrius convolvuli, jeden vedle druhého, jde z nich uklidňující teplo stejně jako ze včelího úlu, malá soukromá nebesa, můj štít, tvůj sad je opuštěný, ale já jsem došla domů.