Bamboo Harmony Kilian

Čaj s citrónem. Citrón není čerstvý, ale je to koncentrát ze žluté umělé lahvičky. Když se hodně snažím, tak bych našla špetku bílých květin a trochu zeleně. Mohla by být letní a osvěžující, ale také pěkně otravná. Pro mě spíš to druhé. Výdrž je strašně malá.

Skutečnost, že se jedná osvěží a nekomplikované citrony, bych jí odpustila. Citrony mám ráda! Ale, že za ty peníze na kůži vydrží 2 hodiny i při řádné aplikaci, je nehorázná drzost!

Hladká čajovka s avivážovými květinami spějící do zeleno-dřevité směsky. Na bytovou vůni za pár stovek by to stačilo, ovšem na parfém od rádoby nikové značky je to ubohé.

Nevím, na kolik jste zaznamenaly celou tu marketingovou kampaň kolem této vůni a celé jeho asijské kolekci, japonskou pohádku o měsíční princezně Kaguya, která se zrodila z bambusové stvolu a spirituálním významu bambusu (symbol dlouhého života, přátelství, bohatství, štěstí a čistoty), ale ukazuje se, že tady odvedlo víc práce reklamní oddělení než samotná Calice Becker.

V podstatě tu máme svěží, lehce opepřené citrusy s nahořklým neroli, co se nám po chvilce rozpustí v dřevěném hrnku s teplou vodou, v níž plavou lístky zeleného čaje. Jediný malinko zajímavější je až základ trocha "sametových" chyprových tónů promísí s pár kvítečky "pudrové" mimózy a hořkosladkou fíkovou zelení, jenže to už začíná být vůně tak zoufale slábnout, že si to nestačíte pořádně užít.

A teď jsem si uvědomila, kde že jako nechali ten bambus? No kdyby s touhle vůní přišla Acqua di Parma v rámci svých x odnoží kolínských, asi bych i dala palec nahoru, ovšem tady musím souhlasit s andry, přijít po černé kolekci s něčím tak zoufale naředěným a chtít za to stejné peníze je Kilianova ostuda. Ještěže tu máme Toma, který mi letos ukázal, že asijský orient může být i o něčem úplně jiném.