Black Orchid Voile de Fleur Tom Ford

Nasládlé okvětní plátky bílých květin zasypané směsí sladkého koření, suchého dřeva a na prach roztlučeného sušeného ovoce. Hustá vůně na hranici parfému a kouzelného elixíru s jedinou zásadní chybou - do hodiny byla definitivně a s konečnou platností fuč....

Klasická Black Orchid je pro mě nenositelná zejména kvůli okurkovému láku, který se mi do ní vkrádá, ale i kvůli ne úplně hezkým zemitým tónům s rybízem v úvodu. To tahle verze je jiné kafe. Po okurkách ani památky a dokonce i ten černý rybíz tu působí příjemně ve formě lehce přislazeného džusu. Gardénie se tu rovněž chová krotce a oproti klasice je kromě květinově sladké orchideje obohacená o stejně přívětivou lilii a karamelovou vůni zimolezu.

Spojujícím bodem s klasikou je samozřejmě v první fázi lanýžový tón, zde ozvláštněný kořenitými pečenými švestkami. Další příbuzenství vykáže až v typicky temně sladkém pačuliovém základu se špetkou teplého kadidla. Avšak i ten se přece jen mírně odlišuje a to sklenicí teplého mléka se skořicí, což je další věc, kterou mi rovněž přijde mnohem zajímavější. Proto mi hlava nějak nebere, proč z ní Tom udělal jen limitku.