Bravo Ramón Monegal

Bravo, Ramone, předpokládáš, že zákazníci Harrods mají neotřelý vkus, protože vůně, kterou sis pro ně připravil, je všechno, jen ne prvoplánová líbivka. A dokonce bych se nebála to nazvat pěknou divočinou.
Už v té úvodní směsi z listů černého rybízu, lesního jehličí, oudu a hořkého pelyňku ses asi pěkně vyřádil. Kůží jsi určitě chtěl podtrhnout vůni luxusního interiéru obchodního domu. Jen ta jahoda, nevím... že by ty cukrovinky z legendárního Harrodsova oddělení potravin? Nesladké koláčky s jahodami, černým rybízem, skořicí a hřebíčkem? Budiž, naštěstí tahle fáze netrvá dlouho. Ale ta kůže se ti povedla, připomíná pánské kolínské, takové ty old school chypre s názvy třeba jako Spanish Leather nebo Marlborough Cologne, které používali dříve londýnští gentlemani a jejich pánské kluby jimi bývaly decentně provoněné, to už je hodně dávno. Ale byla to krásná doba, že?
A teď zpátky k vůni. Když se usadí, je opravdu moc pěkná, taková elegantní ambrově kožená klasika a taky bych řekla, že jsi s ní myslel hlavně na pány, jako unisex mi to rozhodně nepřipadá.
Bravo, Ramone, povedlo se ti to. (A promiň, že mě první střik před nějakou dobou trochu vyděsil, ještě jsem nebyla připravená nebo bylo dost horko, ale ... tahle vůně rozhodně nevoní jako kožená bunda protažená kouřícím asfaltem a pohozená do jahodiště.)