Brokilän Pineward

Zeleň tatranského chodníka, asi niekde na miestach, kde sa udržali pôvodné ihličňanové monokultúry (no...pôvodné....proste tie na ktoré sme boli kedzsi zvyknutí), s drevenými mostíkmi ponad zurčiaci horrský potok. Krása.

První dojem je pesto z jehličí na horké křupavé bagetě. Poctivý jehličnatý les zde voní zelení, jehličím a smolnými šiškami. Od skutečnosti skoro k nerozeznání. Po rozvonění je patrná sandaraková pryskyřice coby lehce citrusový opar, podkreslený jemným živočišným oudovým podtónem. Vůně se chová obdobně v teplém i studeném počasí. Drží se spíš u kůže. Na suché a studené kůži vydrží kolem 3,5 hodiny v chladu, v teple je výdrž lepší, přes 4,5 hodiny. Shrnutí: Takhle nějak jsem si představovala vůni lesů amerického jihozápadu z brakové literatury mého dětství (kdo četl třeba Lovce šelem, tak tuší, kam tím mířím).