C for Men Clive Christian

M: Tys brečela?
E: Ne!
M: Brečela, máš úplně červený oči.
E: Notakjono, tak jsem brečela, jsi řekl, že zavoláš v jedenáct, je deset, kdybys zavolal v jedenáct, tak bys už nic neviděl.
M: Co se stalo?
E: Nic.
M: Jasně, taky brečim, když se nic neděje, fakt mi chceš lhát?
E: Nechci. Nic se nestalo. Koukala jsem na film, to je všechno.
M: Na kterej? Ty přece u filmů nebrečíš. Obvykle.
E: To je fuk, stejně si nikdy nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, ten o rozluštění Enigmy, s Cumberbatchem.
M: To je Kód Enigmy. A u toho ty brečíš?
E: Jo.
M: Proč...
E: Kvůli Turingovi. A jak ho Cumberbatch hraje. Je mi to všechno líto. Jak je hlubokej a v tý hloubce hluboce nešťastnej. Navíc si tady zkoušim vůni, co se mi k tý náladě hodí, nebo vlastně nehodí, protože to pak se mnou dělá tohle. Moc emocí prostě. Ta vůně i ten film.
M: Jaká je ta vůně?
E: Velká. Hluboká. A tak nějak do všech světových stran, přitom děsně soustředěná a koncentrovaná. Na začátku nahořklá, pak... Nějak zpevní a zesládne, zněžní, ale pořád je silná, tak nějak stoická, pevná, neměnná, krásná. Zlátne a houstne - až do posmutnělého ticha. Jako Turingův život.
M: Teď už je smutno i mně. A ani ti nemůžu říct, že to je přece jenom film...
E: Protože není. Není to jenom film a není to jenom vůně a nic není, jak by mělo být. Protože takový by to bejt nemělo. Ne život. Ta vůně ano. Ta je boží. To jen já z ní dneska dělám zase drama...
M: Neděláš, jen ji dneska takhle prostě cítíš. Srdcem...
E: Srdce je vůbec to nejhorší...
M: To mi povídej. Zrovna teď si to uvědomuju víc, než bych chtěl...