Carrouge Moudon

Marcipán s třešněmi přezrálými do černa drhnou hořkostí neloupaných mandlí a karamelizivaného cukru. Sladká ovocná nahořklost doplněná náznaky vůně temně rudé růže se zvolna přetavila do jasmínu doplněného pro mě neurčitou sladce vonící květinou na pozadí.
Z hlubin paměti mi vyplula vzpomínka na Sira des Indes Jeana Patoua. Vyhrabala jsem tedy vzorek a ... nemohla jsem být dále od pravdy. Ale když vyvanul bergamot a koňská stáj evokovaná jasmínovými indoly, bylo to tam. Opravdu mají vůně mnoho společného, jasmínového. Porovnání obou vůní je dokladem relativity. Vždycky jsem měla Sira des Indes za sytou, omamující vůni. Když jí najdete sparing partnera v Carrouge, pak v Sira des Indes svěží keř jasmínu bují uprostřed zahrady v pofukujícím větříku, někde na náhorní rovině. V Carrouge roste v nížině obklopené horami, u domovní zdi rozpálené celodenní sluneční výhní a je mnohem sladší a omamější. Ale odrůdu použili do obou parfémů stejnou.
Milovnicím sladkých, nikoli však ulepených vůní, by mohla stát za zkoušku. Prokázala slušnou výdrž a projekci přiměřenou, tedy nijak průraznou. Naštěstí, protože ta cukrovost rozličného původu by mohla být v intenzivnější podobě hodně otravná.