Cartier de Lune Cartier

Chladná a chladivá.

Pro rusalku bledou.

Vše je v té vůni pod vodní hladinou, pokryté ledovou tříští - konvalinky bílé, bezkrevné růže, nezralé bobule jalovce, plavené dřevo, co kleslo ke dnu, do věčnosti, do ticha...

Něžné drobné hlavičky jezerních konvalinek snažící se dostat puklinou v ledu k paprskům měsíce,vůně je chladná,ale sálá z ní teplo,dlaně smutné milenky ,poslední doteky když musí nad ránem opouštět svou lásku,po tváři jí stékají slzičky a srdce jí horečnatě buší,je nešťastná ale plná citu,chce být bezvýhradně milovaná ,jen ví že je ta druhá,plachá éterická

Konvalinky ponořené do ledové vody - konvalinky příjemné, lehké, bez špetky syntetičnosti. Po důkladném rozvonění ovšem nabrala směr tuctově drogerkové pižmíčko a sladké dřevo a ledové kouzlo (i konvalinky) byly fuč.

Vůně planých růží, které rozkvetly mezi větvičkami a trním. Ze začátku jsou docela hezké, nasládlé, ale kolem se rozprostírá vodnatá mlha. Možná to má na svědomí nesladký jalovec a také další květiny - brambořík a hlavně konvalinky. Květy jsou svěží, mírně kyselé a stále vodové, po pár hodinách se ještě objeví pižmový základ. Vůně mi připadá jednotvárná a trochu otravná. Nejvíce mi asi připomíná svěží verzi Flower by Kenzo - La Cologne.