Chêne Serge Lutens

Zelená a květinová hedvábně hladká šťáva, medová slaměnka a kapka rumu. Přimícháme trochu březové kůže a vosk a máme tady přírodní polituru, kterou nanášíme na nábytek ze světlého dubového dřeva.

Slaná a zároveň sladce dřevitá vůně říznutá napolo usušenými drhnoucími bylinami s občasným závanem marcipánu. Není sice vysloveně nepříjemná, ale připadá mi taková divná, jako "zpocená". Asi nejdivnější vůně od Lutense, kterou jsem zatím poznala...

Tak tohle je taky jedna z dost dobrých sheldrakeovin. Recept je následující, geniálně jednoduchý: vezmeme směs štiplavého koření v čele tymiánem, rozdrcené zelené listí, z něhož odkapává míza, zalijeme to „medově“ sladkým rumem, narveme to do dubového sudu a celé to zapálíme hřejivým voskovým plamenem, až se nám z toho začne kouřit (drhnoucí březový dehet).

No a aby ten lektvar stál za to, rozpustíme v tom teple i trochu té bílé čokolády (tonka). A nakonec, abychom dým zintenzivnili, přidáme i nějaké to suché klestí. Teda vůbec si nedovedu představit, kam by se taková vůně dala nosit – možná na nějaký čundr – ale tomuhle se prostě musím hodně hlasitě zatleskat.