Chypre 21 Heeley

...žvýkačková chypre
(mýdlíčko, žvýkačka, lehounká kolínská pro drobounké bábinky)
Tohle fakt není chypré vůně.
Ale když se na kompozici budu dívat z jiného úhlu pohledu - příjemná, hebká, hebce plná, delikátně chyprovomýdlinkokvětinková vůně
(typově Chanel Premiere).
No, vlastně je moc pěkná.! Možná i proto, že podprahově vnímám mikrozbytky z cigaret...
...takže je to o tom, jak starého má člověk ducha...

James Heeley už v názvu signalizoval, že záměrem bylo vytvořit moderní verzi chyprové vůně pro 21. století. Omlazení klasického akordu s bergamotem, pačuli a větvičníkem však ve výsledku vedlo k vůni, která zůstala rozpačitě na půli cesty mezi svěží sportovní toaletkou a tradičním rozvážným parfémem, jenž potřebuje čas, aby mohl předvést všechny své fasety.
Chypre 21 je Benjamin Button ve fázi, kdy teprve objevuje potenciál svého postupujícího mládnutí, ale ještě s ním neumí zacházet. Svěží citrusový vítr je jako z reklamy na žvýkačku, ostatně vkrádá se do něj rozmarýnově mátový tón. Benjamin má radost ze zdravého chrupu a obsedantně si ho čistí po každé sklence citronády. Ale chvílemi se ještě cítí unaven, klesne do dřevěného křesla a pozoruje poklimbávající stařenky a stařečky nořící se do vlastních snů. V těch jeho chybí dětské vzpomínky na zahradní a lesní schovávačky v křoví, na pařezy a kameny porostlé mechem... Les si jenom představuje a jeho vůně je slunečně zelená a průzračně čistá.

Už podle názvu mě samozřejmě nesmírně zajímalo, nakolik chypre tahle vůně skutečně bude. Zda James Heeley následoval spíš současné moderní trendy, což by kvůli restrikcím ze strany IFRA a finanční náročností výroby, pokud by chtěl použít chemicky upravený větvičník, nebylo nic překvapivého anebo jestli se odvážil potěšit milovníky starších klasik. A odpověď je varianta B. Začátek se nese v natrpklém bergamotovém duchu (překvapivě přírodním) s citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny.

Pod ním už po chvilce pozvolna vykvétá jemně kořeněná růže s květinově sladkou pelargónií. Obě květiny v další fázi posypeme suchým šafránovým prachem. V základu se pak konečně dostaví i mech, který však zásluhou pačuli působí až příliš vysušeně (dokonce ještě víc než v Sous le Vent), což pro mne jako pro milovnici spíše chladivých sametově zelených tónů chypre není úplně to pravé ořechové. Ale povedená Chypre 21 rozhodně je.