Coccobello Heeley

Kokos se solí, bez sladké lepivosti kokosových tyčinek. V reklamě na tuhle vůni by klidně mohla baletit ta slečna, co dostane jako pozornost kokosové Raffaello, ale musela by být opálená, v plavkách a na pláži s jemným bílým pískem u moře. Kokos je zahalen v pareu z gardénie, která vůni překvapivě odlehčuje; slaný tón zůstává v mírně minerální poloze a obejde se bez vodních tónů, takže slečna si nenamočí ani palec u nohy.
Kokos nemám ráda, v parfémech obzvlášť, ale objektivně vzato, v tomto zpracování se mi vlastně docela líbí, jakkoliv tento typ vůní nevyhledávám a ani Coccobello bych nenosila.

Ano, tohle by mohla být vůně tropického ostrova s písečnou pláží, porostlého svěží zelení, tiaré a kokosovými palmami. Na rozdíl od většiny vůní zde najdete skutečně čerstvě vydlabaný kokos ze skořápky bez špetky chemie . V téhle podobě však nevydrží příliš dlouho a nahradí ji vůně sluncem rozpálené pokožky se stopami mořské soli a sladkého pudru.

Blíží se léto a protože už se mi povedlo vyplácat těžko sehnatelnou Love Coco, mám akutní potřebu sehnat kokos, bez kterého pro mě totiž není léto létem. Začátek je zmíněnému Giacobettininu kokosu hodně, hodně podobný. Vůně není sladká, lepivá, je bez výrazných otravných květin (ano, myslím tebe, gardénie) a na rozdíl od takových těch tiaré vůní je v ní vážně kokos. Ovšem už po pár minutách se tyto dvě začnou rozcházet. Zatímco z Love Coco postupně vyprchává ona koriandrová, zelená svěžest a kokos se hrne do popředí, tady se začne vytrácet kokos a vůně tak nějak zesprcháčovatí. Za třetinu ceny bych se v ní v létě klidně i koupala, ale za ty peníze to bohužel na setkání v červenci nevidím. Stejný problém se sprcháčovým drydownem (a taky slabou výdrží) ovšem mám i s dalšími Heeleyho vůněmi.