Cotton Musk (White Musk) Ramón Monegal

He, vzpomínám si, jak jsem tady několikrát psala, že mě vůně čistě vypraného prádla ve většině vůních rozčiluje. A proč? Protože tam cítím, že je to prádlo naškrobené starým škrobem. Ne tak v Ramónově případě, jo, konečně někdo pochopil, jak správně namíchat vzdušnou pudrovou, trochu krémovou a přitom zajímavou pižmovou vůni, která je lehounká jak pápěří a navíc drží.

Na začátek v ní sice máme štiplavý vetiver s trochou citrusů. Ten však za pár minut mizí a vystoupí krásná krémová gardénie, co nehoubovatí, juch podruhé :D . Nad ní ve vzduchu poletují dva tenounké růžové okvětní plátky. Po rozvinutí krémovost malinko ustoupí měkce nadýchané, sladké pudrové vanilce a pižmu. A protože pan Monegal ví, že přehnaná čistota ve vůních škodí, nasadil jako brzdnou páku jemný, ale velice důležitý suše pryskyřičnatý tón.

Vyprané povlečení voní nejprve vlhce a ostře po pracím prášku, necháme ho tedy rozložené usušit na slunci, kde na něj vítr zavane lístky sušených růži a pak je zase odvane a jak usychá, čisté a bílé, postupně sládne jemnou hladkou vanilkou a hebkým bílým pižmem a nakonec to velké prádlo pořádně vyžehlíme, napaříme, cítíme vůni horké bavlny, cítíme trošku drhnout stopové množství vetiveru a chceme se do těch chomáčků a obláčků zahalit, když už jsme si teda mezi ty na slunci rozložené cíchy lehli a koukáme do nebe na bílé mraky... Rozkošné a tulivé, ale na nošení bych to pro sebe neviděla - ovšem jako prádlová vůně geniální.