Cuir Molinard

Zase jedna typicky letní vůně. Ovšem nikoli letnička - polívačka.
V zimě jí mám za zbraň hromadného ničení. Kus hověziny, s nímž si jirchář nevěděl rady. Nacpal tedy kůži do komína a zapomněl na ni. Na rozdíl ode mě, kůže nasáklá dehtem vydrží úplně všechno. ( Mmch obdobnou zkušenost mám s Habanitou L' esprit, ze které zima dělá urputnou kuřačku v kabátě nasáklém cigaretovým kouřem.)
Ale... líné letní odpoledne mě ponouklo k vyzkoušení, jestli je to opravdu taková hrůza, jak se pamatuji. A světe, div se, letní teplo výrazně potlačuje kouř. Kůže je zpočátku taky zakouřená, ale spíš jak se chvilku zdržela u ohýnku u lesa. Připomíná kožený váček s ovocem. Při toulce po okraji lesa majitelka ovoce vyzobala a hned je místo na kytičku květin. Odpoledne je dlouhé, kouř z váčku vyvanul, květy pomalu usychají a vůně suchých travin na louce sládne.

Na začátku je víc citronové limonády než proklamované kůže - spíš jak takový malý kousek stydlivého nasládlého semiše. Ovšem rozvoněla se ve velkém stylu do sladce ambrového semiše s jemným kořeněným prachem, kadidlovým kouřem, pár kapkami hustého koňaku a velice decentním dřevitým oudem. Směle se může řadit po bok nikovkám.

Slepak. Pri prvnim striku jsem malem omdlela. Prokrista, co to je plesnivej puch? Po par minutach se z toho ale vyloupla krasna decentni korenena vune, jde spis na panskou stranu, ale nic, co by me porazilo. Necim mi hodne pripomina opium. Drydown je naprosto uzasnej, jako sladkej vanilkovej krem.