Dark: Arsenic No. 17 Tokyo Milk

Vůně jako pelyněk sám, stříbrošedá, plstnatá, i s lehkým nádechem zemité hořčiny, která se slanou tonkou evokuje jemný bylinný likér. A je v ní zeleně, trpce, sladce i slaně, vůně chladných krajů přímoří, kde se modravá hladina už kdysi dávno zbarvila temně zelenými stíny.

... nechoď do té vody
říká se ...
... kdo do ní vejde
ze světa sejde
- už se nevrátí...


- post scriptum -

To se někdy tak stane. Napíšete recenzi a reakce na ni je zásadnější než recenze sama. Díky, Miru, za to, co jsi napsala...

"Tvůj text je celý tmavý, hodně tmavý, černý a antracitový, a pak i velmi tmavě lesně zelený, jak takové to světlo měsíce v noci, v temných těžkých filmech, a ty verše na konci jsou nejlepší...

... to je taková mrazivě klidná (podprahově až hrozivá) jistota...

((někdy u vody je tak zvláštní tlak vzduchu, takové zvláštno v povětří, že se hladina vody ani nehne - přestože jindy i za bezvětří se občas mihne pár vlnek, je těžká, velmi tmavá ta voda, a člověk vnímá kolem sebe divné ticho, takový stav, podobný, co bývá před bouří...))"