Dark Vanilla Urban Scents

Vanilka mě obvykle dráždí infantilní sladkostí, tahle je ale z jiného soudku. Spíš ze sudu, vonícího leštěnkou na nábytek, nasáklého prémiovým koňakem, na zčernalém dně už ale nezbyla ani kapka. Stará truhlářská dílna, v hoblici upnuté prkno, na zemi jantarové kadeře hoblin vonící dřevem a pryskyřicí, v proudu světla dopadajícího úzkým oknem se tetelí vanilkový prach. Dřevo, pryskyřice, lak a ... vanilka, bylinně nahořklá a nezvykle svěží. S každým nádechem praská nějaká obruč uvnitř těla; vanilka pro dospělé, kteří vědí, že dětství nemusí být žádná idyla, a přesto se neubrání bezděčnému úsměvu, když ucítí vůni čerstvě rozříznutého vanilkového lusku.

Vanila s korením a troškou rumu, ktorá ale veľmi rýchlo stráca svoju gurmánskosť. Na chvíľu ju zvalcuje tón lakovaného dreva a živičnatého benzoinu, potom oba trochu skrotnú, splynú s vanilkou a heliotropom a vytvoria zaujímavú, len veľmi málo sladkú, vanilkovo-drevito-púdrovú, nejedlú, zato prudko čuchateľnú vôňu. A aj keď to znie neuveriteľne, tak nositeľnú aj pánmi. Pôsobí na mňa vyslovene upokojujúco.