Do Son (Eau de Parfum) Diptyque

Bylo nad ránem, ještě jsem spala, ale probudil mě zvláštní, nečekaný zvuk, měkké bouchnutí dole pod okny, zívla jsem, vstala, podívala se z okna. Na parapetu narcisky a kamínkem zatížený složený lístek. Na rohu ulice právě mizela drobná postava s rozcuchanými vlasy. Bydlela jsem v prvním patře. Nechci vědět, jak se tam dostal. Ani dnes nechci myslet na to, že lezl po okapu. Zase...

Na lístku byly černým inkoustem psané verše.

A ty verše jsem dobře znala.

'Nejsou déšť slzy,
když mráček něco mrzí?
Zmrzlé jak zrna soli,
když nebe zima bolí?'

Jo.

O soli jsem té noci něco věděla.

Byla všude.

V očích.

Na tvářích.

V dlaních i na polštáři.

S otevřeným oknem se její vůně, její chuť, začala mísit s vlhkým odérem rána, s vůní květin, mechu, těch malých bílých houbiček, co vypadají jako bělavá paraplíčka na velmi tenkých nožkách.

A v hlavě...

'Odešel pěšky,
snad na tramvaj nemá..'

Hrabě, jako vždy...


Pořád jsem myslela, že nechápe.
Že neposlouchá.
Nevidí.
Nebo nechce vidět.

Asi jsem se spletla.


//... slané bílé květy, čerstvá, vlhká zeleň & křehce nasládlé houbičky...//

...nasládle máslovo mýdlově krémová tuberoza s lehounkým podprahovým naovocnělým zabarvením,
s delikátním zelenkavým řezáním z kosatcovým listů a stvolů.
Velmi příjemná ženská(bez pejorativnosti)
vůně.
...křehce měkká, jemná(podstatou), zlehka elegantně
tančící

(EdP) Tahle vůně má údajně odkazovat na dětství Yvese Coueslanta, které trávil ve stejnojmenném přímořském vietnamském letovisku blízko Haďphong, kde si jeho otec pagodu, aby v ní mohl odpočívat a užívat si mořský vzduch. Pro vytvoření patřičně atmosféry použil Fabrice Pellegrin lehce houbičkovatějící gardénii s podtóny kokosu - cítím ji tam stejně jako Miru, osvěžující nesladký pomerančový květ i s lístečky a růžovým pepřem, vlahý kosatec a tuberózu. Ta jde zpočátku také hodně do zelena, ale jakmile gardénie zmizí, nabere na síle a dostane takový ten lehoulince ovocný nádech. Hřejivou tropickou atmosféru pak ještě v další fázi umocní vanilková vůně benzoinu, naproti čemuž bílé pižmo v základu zapůsobí spíš jako takový svěží mořský vánek.

Gardenie.
houbičková.
Velmi příjemná. Uhlazená. Jemně tlumená, leč jasná.
Není tak ostře vyhraněná a sexy jako od Toma Forda,
není tak až sterilně čistá jako Cruel Gardenia a
ke všemu – ve složení vůbec není, gardenie.
Ale na mně to gardeniově voní.
Možná, asi to dělá kombinace složek, resp. tuberóza, pižmo, kosatec, pomerančový květ, benzoin…,
je to vyhlazené, plné a lehké.
Světle pastelově zelená vůně a přesto živočišná, přesně jako tekutina v krásném skleněném masivním flakonu.
Výdrž lehce podprůměrná.
15/06/11