Eau Rihla Diptyque

Rihla je...
Cesta.
Cesta za poznáním.
Za věděním.
Za moudrostí...
Za poznáním, které najdeš na cestě.
Za věděním, které získáš cestou.
Za moudrostí, které se dobereš jen sám v sobě.
Rihla je cesta i cíl.

/... ano - i cesta někdy musí být cíl.../

A možná zde platí, že učení má kořen hořký, ale plod sladký. Někde uvnitř té vůně je jemný prach, má barvu šafránu a má barvu perutí, které ten prach víří, je v tom prachu zemito a živočišně hořkosladko, není to prach Kerouacovy bouřlivé cesty, tohle je prach tichých, slunných, opuštěných míst, když ho vdechuješ, tak uvnitř tebe měkne a hebkne a získává barvu soumračných červánků, lehce zelenavá hořkost v zrncích zůstává, ale ta zrnka jsou bezpečně skrytá, proto spíš tušená, v podzimních malinách, v těch temných, velkých, ne už tak šťavnatých, ale krásně, opojně zralých...

Kůže a malina. Každého hned asi napadne Tuscan Leather. Ale jestli je Tuscan Leather kluk v kožené bundě z masivní kůže, která jemně načichla kouřem a v jejíž kapsičce se skrývá jedna malina, Eau Rihla je dívka ve světlé semišové bundičce s miskou čerstvých malin s vanilkou v dřevěné misce.
Semišová kůže s puncem orientu díky šafránu a malinami, které vyvanou až po delší době, pudrový kosatec a vanilkově dřevitý krém. Je více méně lineární, ale toto zpracování kůže je líbivé v dobrém slova smyslu – příjemná vůně, která se přitulí a přitom vůbec neruší.