Édition Rare: Veni Histoires de Parfums

Na prach utlučené nové koření s postupně sládnoucí směsí medoviny a červeného svařeného vína se skořicí. Po rozvonění se ke kolektivu připojilo ještě sladké dřevo s medově kořeněnou ambrou, podobnou jako v Kalematu. Vůně hustá, poctivá a povedená....

Název je jen čistě marketingový tah, jenž tentokrát místo slavné osobnosti rozděluje do tří vůní slavný citát Julia Ceasara a ve spojení se samotnou vůní tak za ním tentokrát nemůžete hledat zhola nic. A to je možná dobře, neboť i Geraldovi Ghislainovi se v tom množství vůní, které chrlí v relativně krátké době, občas povede vytvořit něco zajímavějšího a to je právě případ Veni.

Jediný odkaz na Caesarovy dobyvatelské schopnosti nových zemí můžeme čistě teoreticky najít v prašné zemitosti, táhnoucí se celou vůní. Nejprve ji způsobuje mix štiplavého kardamomu s hořkou zelení a pár zrníčky téměř nesladké skořice, aby ji následně odlehčily bylinné tóny levandule a šafránu – už Encens et Lavende mi ukázala, že levandule mi vyhovuje a nezdá se mi pánská pouze ve spojení s prašnými/kou­řovými tóny, takže kvituji, že se do toho pustil i někdo jiný. Po rozvonění se zemitost vrací, nejprve ve formě suché a potom mírně navlhlé, přesto pořád krotké pačuli.

No ale protože si Gérald na přiliš drsné záležitosti nepotrpí, přidal k fougerovým a orientálním tónům i gurmánský karamel s jeho typickou vanilko-ambrovou kombinaci z Ambre 114. A tohle spojení se povedlo velmi dobře vyvážit, protože vůně nepůsobí ani ulepeně a ani pánsky.