Elixir des Merveilles Hermès

Tady už je opravdu cítit opravdový pomeranč a nejen samotná dužina, ale po pár minutách i kůra, i když ta už zásluhou oflambovaného vanilkového cukru a lehce připáleného karamelu s čokoládovými odlesky působí kandovaně. V téhle úvodní fázi má společně se sladkým kořením náběh až ke gurmánce a vzdáleně připomíná Theoremu blahé paměti. V té další už se ovšem do hry vloží pačuli a z kandované pomerančové kůry je najednou pomerančový drops z Liberté.

Jenže ani v této podobě nevydrží dlouho, jelikož se po delším rozvonění přece jen projeví příbuzenství s Eau de Merveilles a doznívající gurmánský pomeranč, nyní přelitý tenkou vrstvou smetanové tonky musí ustoupit do pozadí před balsamickou ambrou, nasládlou jedlovou pryskyřicí, teplým kadidlem a pikantním cedrem. Ve srovnání se svou předchůdkyní jde ale trochu víc do prostoru a na kůži vydrží dvakrát tak dlouho.

V zásade je to akoby zhmotnenejšia, silnejšia, rukolapnejšia verzia Eau de Merveilles. Tam kde sa pri pôvodnej citrusy len mihnú, tu sú výraznejšie, bylinná medzihra chýba a namiesto tušenia závanu prímoského lesíka a svetlého naplaveného dreva nastúpi plnokrvný dub, pevná, tvrdá, jasná a dlhotrvajúca vôňa dreva.