Encre Noire (Eau de Toilette) Lalique

... all you have is your fire & the place you need to reach, don't you ever tame your demons but always keep 'em on a leash... /Hozier/

Sladkost na začátku.
Tmavá.
Dřevitá.
Štiplavá.
Jako moonshine.
Pak kůže.
Antracitová.
Hrubá.
Barbarská.
Sladkost dodoutnává, stává se větrovou & voní po kapkách proti kašli.
A vůně je čím dál hlubší.
Jako noc.
Jako les.
/Ten les se skrytou mýtinou, kam ho musíš vzít, ne ve dne, pozdě v noci, aby viděl, jak měsíční světlo padá do temně zelených polštářků mechu & ty padáš s ním./
Jako všechny ty hodiny mezi psem a vlkem.

Encre Noire - Černý Inkoust.
Odkaz na mystérium starověkých inkoustů, těch duběnkových, kampeškových, z akáciové arabské gumy a z reliktů spáleného vlhkého organického materiálu.

Krásný, čistý, mnohovrstevnatý unisex elixír.

//Černé cigaretové kalhoty, oxfords, bílé triko s nápisem IMAGINE PEACE a Encre Noire k tomu - přesně si pamatuju, kdy a kde jsem tuhle kombinaci na sobě měla - a i dnes mám pocit, že vše dokonale dávalo smysl.//

Encre Noir Lalique - krasny flakon. Nekomplikovana a pritom mysteriozni, cypris, vetiver, kasmir a musk, pravi slozeni. Les, ale hlubsi, zadna travicka a slunce na mytine. Spis vlhko, ale jasne a pruzracne, ne osklive bahenni. V lese je sero, ta pruzracnost jakoby pramenila z nejake bylinny, mozna mata, nebo neco podobneho, nebo je to jen vetiver, obaleny v dalsich slozkach. Drevo je mekke, sexy, ale ne vylozene teple, take spis jiskrive chladnejsi. Pro me malicko sjede do santalu v konci, coz je velmi prijemne, mozna si to ale jenom namlouvam, protoze se mi to libi. Ke konci mam nektere to drevo trosku ohorele, taky fajn.

Hned po navonění mám pocit, že už jsem to zažila - silná vůně dřev a kadidla, ačkoli mezi zveřejněnými složkami kadidlo uvedené není. Přesně tak jsem vnímala Saharu Noir od Toma Forda. V Encre Noire se ale pocit vůně kadidla utlumil a místo něj se objevil vetiver. Přímo celé vagóny vetiveru, takže se mi vybavil jehličnatý les, stinný a vlhký, s travinami s temně zeleným, až kouřovým odérem. A opět mám pocit, že jsem přesně takový les zažila - s vůní Vetiver pour Elle od Guerlaina. Po mnoha hodinách se les projasní, vůně mi připadá světlejší, cypřišová i s mírně "kanálovým" odérem. To jsem už taky zažila - s vůní Italian Cypress od Forda. Encre Noire je pro mě přímo trojité déjà vu...

Koreneno drevitá vôňa, trochu ako staré mokré drevo, starý les tesne po daždi.

Opravdu jako Sycomore. Sycomore je jakoby jásavější a zároveň ostřejší, zatímco Encre Noir hladší, zastřenější. V Encre Noir je někde vespod navíc štipec pižma, na moji kůži po čase vůně malinko zesládne a vystoupí dřívko, na mužské kůži se jí příliš sládnout nechce a vůně si podrží déle vetiver s nahořklým zakouřeným puntíkem. Moc pěkné a přesně jak napsala jerry. To je vůně k bílé košili a džínám. Za pár korun hodně muziky.

Sycomore a Story mají ještě jednoho blízkého příbuzného – Encre Noir (dokonce si myslím, že je Sycomore podobnější víc jak Story). Krásnou vetiverovku, která má v sobě i onu cypřišovou nasládlost. Po 2 hodinách se objevil ještě takový kratičký pižmový ocásek. Vůně je sice uváděna jako pánská, ale výhradně pro pány by jí bylo škoda.