Enflammé Givenchy

...lahodná, delikátně naalkoholovělá vanilka
s vetkanými narkoticky oblými, mýdlovými bublinami,
jež uvnitř sebe vězní hedvábí z růží ráchané v tekutém, pouze mírně násládlém medovém sirupu
(potud se vůně vyloženě slastně třpytí),
aby v momentě tenhle lektvar se začal vsakovat
(přesně tak, jako když na inkoustovou kaluž položíte savý papír)
do tabákových listů a ty, původně již celkem vyschlé a bez vláhy,
pokroucené,
se nyní,
životadárnou tekutinou,
začínají narovnávat,
protahovat vlastní pokrčení jak nepohybem ztuhlé údy,
a ještě, aby dostaly do sebe i energii,
někdo jim žilou vpouští do útrob(mikrožilkování struktury jednotlivých listů)
hustou, pomalu tekoucí černou kávu, nejspíš slazenou trochou v ní rozpuštěné biočokolády.
Nakonec -
podprahová vláčná prašnost z tabákových listů zahušťuje kávově čokoládovovanilkový nápoj.

Vůně v barvě slonoviny. Bílá čokoláda, latté, žloutkový krém, béžový kosatec a světlý tabák. Gurmánská s návykovými ingrediencemi, ale spořádaně, žádný kopanec do žaludku a žádné drama závislosti. Nejde příliš do prostoru, takže může fungovat k potěše vlastní a těch, které chceme pustit blíž k sobě.

Moc.
Moc všeho.
Moc kávy.
Moc vanilky.
Moc tabáku.
A kdyby to byla arabica, kdyby to byla robusta, ale ne...
A kdyby to byla madagaskarská, bourbonská vanilka, ale není...
A kdyby to byl tabák z Virginie, ze Saint James Parish, ale takhle...
Tohle je Diavolitto Nespresso, proslazené sirupovou vanilkovou esencí a baby tabáčkem.
Líbivé je to až běda.
Moc.
Až moc...
Přes míru.
Až do nemila a neopravdova.