Figue Amère Miller Harris

Postupně cítím krémové květiny s podtónem mléčného fíku, jemnou aviváž, ovocně nasládlý parafín, který se uhlazuje na pudr, a nakonec, po více než 4 hodinách, hladkou kůži s podtónem pánského holičství. Vůně však zdaleka není tak podivná, jak by se mohlo z popisu zdát, naopak je příjemná, ovšem spíše dámská.

Odtrhnutý list fikusu:), veľmi čerstvá, tmavozelená vôňa.

Ehm, KDE je ten fík? Ale ne, je tam, jen ta dužina, zralá a tlumeně sladká, nic zeleného ani svěžího – a rozhodně není v hlavní roli. Potom květiny, neomamné, ale pilně kvetoucí, kytice všech barev – žlutá, červená, bílá, růžová. Údajný slaný vzduch od moře je spíš pořádný kýbl slané vody i s mořskými řasami, kterým někdo zalil ty kytky. A v základu je (minimální) špetka ambrové nasládlosti a vysušené dřevo. Později se slaná voda s řasami snoubí se dřevem a už jsem ochotná uvěřit, že se tam najde i nějaká dřevitá tmavá zelenost větvičníku. A netrvá zase tak dlouho, než převezme otěže a vůně se začne točit kolem něj v květinovém víru.

Vůni hodnotím jako převážně tmavozeleno-květinovou, nerovnoměrně posolenou (občas se objeví, občas ne), příjemně tlumenou – nikde nic nehuláká, nestrhává na sebe pozornost. Příliš pánská? Ale kdeže. Unisex? Ano, zdařilý.

Tak co si na nás Lynn Harris vymyslela tady? Předlohou se jí prý staly fíky pěstované na Ibize: zelené, zralé a přesto lehce nahořklé. Vůně má odrážet kontrast mezi výživnou šťavnatou dužinou a slaným aroma, které přináší vítr od moře.

Začátek odpovídá názvu: hořký bergamot se stejně hořkou fíkovou slupkou, zde asi jde nejvíc do zelena. Potom už se přede mnou rozevře šťavnatá fíková dužina se sametovou fialkou včetně zelených lístečků s několika okvětními plátky růže. K nim zlehka přivane slaný tón (vítr od moře se v mém případě evidentně zdařil).

Sice chybí to vlhko a zurčící mořské vlnky Bois Naufragé, ale důstojně je nahrazuje nasládlá „prachová“ ambra s překvapivě hladkým cedrem. Tito dva se pak až do samého závěru kulantně prostřídávají s doznívajícími hořkými a nově se objevivšími chyprovými tóny mechu, které jako stříbrozelené nitky příjemně chladí a šimrají v nose – asi zase ten vítr. Moc povedená fíkovka.