Fleur De Marbre Noble Royale

Vůně infantky s pletí připomínající jemný rekrystalizovaný vápenec, chladný, vyhlazený, alabastrově bílý, s rozbíhajícími se modravými cestami vlásečnic. Neosobní. Nádherná. Zdánlivě nedotknutelná. Aristokratka. Křehká, ale uvnitř silná. Pevná.

To vše v odtažitých citrusových tónech, v té omítce na povrchu, decentní, lehce neosobní, nezúčastněné, jablko z klína s černavými větvičkami cypřiše, pod omítkou pomalu tlukoucí srdce z bílých květů, jen se ho dotknout, záplava pevných bílých květů s pylově nažloutlým okvětím, nahořklá stopa gerania, ukryté zklamání, bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, smířené, ale nebylo a není, labyrint lístků, dennodenní pouť ke Skylle a Charybdě, pak něco, co není vidět, nesmí být, ale přesto, sladké maliny, tak dětské a nevinné, někdejší barva jejích rtů, teď pevně semknutých, aby nevykřikly a nerozletěli se ptáci, pižmo a bílá zemitost jako stopa na tête-à-tête ve stmívajícím se osamělém pokoji.

Komplexní vůně.
Je v ní vše, ráno, poledne, večer i pozdní noc.
Citrusový úvod s nádechem chypré, srdce v náručí bílých květů v přesně stanoveném poměru, žádná náhoda, žádná improvizace, v té lavině pár podzimně, ovocně muškátových květů, rudé stopy na bílém podkladě, pak batistově mýdlové pižmo s šedým kosatcovým prachem a koňakově zlatohnědou kůží.

/Líbí se mi tolik, protože něčím připomíná 1872 for Women Clive Christian.../