Fleurs de Citronnier Serge Lutens

Citroníkový květ zapracovaný do chladivého mýdla postupně překrývá mírně živočišné sametové pižmo. Je to rozhodně hezčí vůně než parfém L'Eau (Tauer Perfumes), který jsem paralelně zkoušel. Výdrž při 25 °C přesáhla 5 hodin.

Štiplavé čpavé mýdlo s jelenem smíchané s citrusovým čističem WC. Ovšem po hodině naprosto nečekaně krásná tlumená vůně zeleného jasmínu s našlehaným medem. Vůně - chameleon…

Záplava omamných mýdlových květů plných pylu, časem výrazně zjemní a dostane pudrový nádech, mýdlovost však zůstává stále várazná. Doplněno hořkým neroli a špetkou drhnoucí zeleně, podbarveno bílým pižmem. Když se jí dá čas, voní jako prohřátá nastrouhaná kůra citrusů s mýdlem a krémovou, až smetanovou citronovou zmrzlinou. Ha, že by magnolie? A kolem se líně převaluje omamná sytost tuberózy, rozfoukaná vánkem přinášejícím vůni suchého dřeva. Zajímavá vůně - kterak Serge řádil v květinách za starých dobrých časů.

Tak si říkám, co těmihle Fleurs-vůněmi Lutens sleduje? No jeho květy citroníku nejsou sice tak vražedné jako jeho variace na pomerančové květy, u všech nebezpečných složek bylo znatelně ubráno, ale ty jiskřivé citrusy s mýdlem na začátku, hořkým neroli, trochou zeleně, dřev a muškátovým oříškem vážně tak trochu připomínají nějaký lepší osvěžovač na WC, než aby skutečně osvěžovaly.

Pak střih: citrusy ustupují do pozadí a za tenounkým pudrovým závojem objevuji třpytivý luční med s omamnou tuberózou, živočišný jasmín, jdoucí do zelena a naštěstí jen špetku hřejivého lutensovského piž­ma. Po rozvonění to chvilku vypadá na návrat WC-citrusů, avšak to už je stačí medová nahořklost spolu s pudrovým kosatcem patřičně uhladit, že konečně před sebou vidím ty malé bílé kvítečky citroníku. Jenže je to Lutens a ten si na nějakou romantiku nepotrpí, takže nám je na závěr po prašné zemi rozfoukává pryskyřičnatým kouřem.

…šmarjá! – tímhle bych se měla vonět?!
Nikdy.!
Mýdlo s jelenem.
Typická vůně velké kostky zažloutlé barvy, která vždy byla u babičky na porculánovém umyvadle v umělohmotné vaničce částečně ponořená do vody, takže spodek mýdla byl nechutně rozpatlaný… …o prázdninách babička pokaždé navečer snesla z půdy plechovou vaničku, postavila na zahradě do trávy, na kamnech ohřála v hrncích vodu, a ze mě hrubou žínkou neurčité barvy notně namatlanou oním mýdlem drbala z kůže zážitky celého dne…
Vůně mýdla, zelené zmáčené trávy, těžkého letního vzduchu ve stínu a na slunci bělených hrubých ručníků…
07/04/11