Fleurs de Rocaille (1993) (Eau de Toieltte) Caron

Hmmm – tohle je teda mýdlová vůně „jak dělaná“…!
…stojíte v létě po kolena v divoké řece a
chvátáte
( protože do nohou se Vám zařezávají ledové břitvy rychle tekoucí „divošky“)…,
pospícháte s mytím…
…v ruce držíte velké jádrové mýdlo,
sotva se Vám vejde do dlaně…,
a drhnete s ním celé tělo, až máte zčervenalou kůži…
…rychle zatajit dech, být statečná(ý) – ponořit se po krk pod vodu…
a spláchnout mydliny…
Hurá z vody!…
…plácnout sebou na sluníčko a nechat si dlouhými zlatými prsty vytahovat zimu schovanou do lesknoucích se kapiček vody,
které se ještě chvějí a třpytí na kůži…
Vůně mýdla výrazně zjemnila,
ale pořád tu „čerstvočerstvou“ čistotu vnímáte…
Přidávají se květiny…,
pomalu, napřed z dálky – přesně tak rychle, jako se Vám tělo začíná prohřívat letním sluncem a
nos máte plný vůně kytek z trávy kolem Vás…
Tohle je (použiju stejný termín jako u Montaigne)
„šťavnatá aldehydovka“…,
Montaigne byl květinově šťavnatý s kořeněným ovocem,
Fleurs je jemný, květinově hladce mýdlový…
07/04/09