Granato Omnia Profumi

A máme tu třetí značku s konceptem inspirace drahými kameny. I když jsem si ze složení nedovedla dost dobře představit, jak by tahle vůně mohla vonět červeně, přesto jsem se rozhodla to s ní zkusit zejména kvůli skořici, kterou jsem se naučila mít ráda v Alambaru i jinde.

A skutečně, větrově zemitý tymián s trpkým hlohem, vodnatým šeříkem a gardénií v úvodních minutách rudému odstínu rozhodně nenasvědčují. Ten se dostaví až s nastupující růží s ovocnou zavařeninou z jasmínu sambac, krotkou pačuli, najemno namletou skořicí a špetkou kardamomu.

V základu pak tuhle "marmeládovou" růži zahustí vanilka a doplní ji směs cedru a suchého kouřového vetiveru. Intenzita se pohybuje zhruba kolem průměru, samotná výdrž rovněž. Škoda toho začátku, ke zbytku vůně se podle mě vůbec nehodí, jinak bych o ní nejspíš uvažovala.