Green Byredo

Fialinka mladá nezralá zelenáč prvňáček s aktovkou a bačkurkama(v úvodní fázi ne nepodobná Vjole),vykukující z pižmového lůžka(až pracípráškového),ještě v bělostné noční košulce s jasmínovým knoflíčkem u krku a citronkovým kapesníčkem v kapsičce(zde zintenzivněná Grey Flannel,potvrzuji),provzdušněná za nos tahající jarní čerstvá optimistická,jako v létě žužlat šťavnaté stéblo trávy,Green je lilená(lila+zelená)aktivně odpočinková
(trochu Boadicea Delicate bez přidaného medového mýdla)

Zeleň zelená, kopřiva rozšmelcovaná, trochu nakyslá - hotová zelená úderná jednotka. "Úder zelení" se postupně zjemnil do podoby čerstvě uříznutých mokrých lodyh v květinářství, ze kterých vyrašily narcisy a tulipány i s prachovým sladkým pylem. Ovšem to nejlepší přišlo na konec - hebká pižmová vůně s nasládlým mandlovým prachem.

Hořký bylinný úvod se prolíná se sametovými zelenými lístky fialek, které sládnou květy a uhlazují se jemně mýdlovým pudrovým pižmem. Projekce je spíše slabší a výdrž se pohybuje kolem 3 hodin. Těm, kdo želí ukončení výroby, doporučuji vyzkoušet Grey Flannel (Geoffrey Beene).

Výroba ukončena, to se mi jistě bude líbit..a taky ano. Green. Ten název ji sedí. Je to opravdu zelená, květinová vůně. Taková trpce, hořce zelená. Květiny z ní udělají světlejší kytici, prozářenou bílou a fialovou. Pomalu přechází jen do fialky, kterou nepřekřičí ani růže ani jasmín. Je silná, sladce voňavá, malinko pudrová, podpořená hořkou mandlí a jemností vanilky. Hodně podařená, takže konec výroby je šlápnutí mimo.

Výrazně zelený a trpký začátek. Poté se mírní, vůni prostoupí těžký krémový tón zastřený jemným kouřovým oparem. Sládne a je hutnější a hutnější. Med se mísí s jasmínem. Vůně je v samém závěru omamná a květinově sladká s poctivým mošusovým základem. Dost neočekávaná proměna.

Tohle je další případ, kdy jsem si říkala, že zelené vůně nejsou nic pro mě. A zase přišel Ben a přesvědčil mě o opaku. V jeho podání jde o zahradu se svěžími zelenými citrusy, s větvičkami keřů, obtěžkanými hořkými zelenými lístky. Rostou tu bylinky a najdete tu i hořký pomerančový květ. Vezmete do ruky několik těch zelených lístků, vlahých od ranní rosy a rozdrtíte je tak, až z nich začne vytékat šťavnatá míza.

Jak postupujete dál, narazíte na mlžný/jemně kouřový opar, za nímž se kromě dalšího vlahé zeleně ukrývá lán jiskřivě "medový" zimolez, na nějž se jako drobné sněhové vločky snáší zrnka jemného "pudrového" pižma. Zahrada však neschovává pouze hořkou zeleň, ale i jednu malou, přesto dospělou "sametově" zelenou fialku a dokonce i hromádku zrovna vyloupaných čerstvých mandlí s nasládle mléčnými podtóny, o nichž psala andry. Vše zdobí skvělá výdrž, neznám žádnou jí podobnou, tak nějak nechápu ukončení výroby.

Začátek je výrazně trpce zelený, jako když trháte hodně dužnaté listy a rostliny na břehu potůčku, pod hustým keřem, kde je celý den stín a vlhko. Brzo se zmírní, potom se rozvíjí v závislosti na počasí. Buď zůstane vůně převážně dužnatě nahořkle zelená, zdůraznila bych hlavně tu nahořklost, která je v popředí před zeleností (nejde o suchost nebo bylinnost). Další variantou jsou bílé loupané mandle, hladké a nasládlé, trochu zapudrované fialkami. Nebo se můžete dočkat křehké marcipánové krusty. Tak či tak, vůně inklinuje ke zvláštní zelené gurmánskosti. Ale ať už se vydá daný den kteroukoli cestou, v závěru všechny míří stejným směrem: výrazný květ zimolezu se skoro hmatatelným medově nasládlým pylem, lehce doplněný zvlhlým jetelem (trpká zeleň zmírní zhruba z úrovně „lopuch a kapradí“ :) ). A v této podobě vydrží dlooouho…