Gretel Criminal Elements

Provence, břehy Rhôny, Arles & nikoli Vincent, ale Theo, ten, jemuž Vincent v důvěrném dopise psal "jsem vášnivec, schopný a předurčený dělat víceméně hlouposti, jichž potom víceméně lituji", fatální slova mého dospívání, Theo přístav a pevný břeh, jehož je možné se zachytit - a strhnout ho s sebou...

Ano, Rhôna a Arles, pozdní srpnový podvečer, žlutý dům na Place Lamartine, okenice i okna dokořán, stejně jako bouřně modré nebe, pod okny projíždí povoz naložený voňavým senem z Camargue, na okenním parapetu odložena Gauguinova dýmka, dotkneš se a ještě hřeje, do pylu neviditelně usazeného na slunečnicově žluté římse vepsaná tajná slova, která otevírají všechny dveře světa /ty, které se otevírají až ve chvíli, kdy už jimi nemůžeš vejít/, La Nuit étoilée, ticho a idylický klid před ještě netušenou bouří, taková je to vůně, bylinně medová vůně sena, hebce hřejivý sladký tabák a kořenitě vanilkový pyl, vůně klidná a tišivě hřejivá, vůně měkkého, usínajícího podvečerního slunce...