Grimoire Anatole Lebreton

Otevřu dveře malého krámku. Tak malého, že se tam vejdou jen dva lidé. Má nízké stropy a nábytek je ošetřený včelím voskem. Všude jsou bylinky v plátěných sáčcích, koření a levandulové kuličky proti molům. Nabízí i různé pryskyřice, kadidla a vonné tyčinky, nechybí ani svíčky. Prodavačka se ptá, co si přeju a já si přeju v tom krámku zůstat už napořád. Je to vůně, která mi připomíná dětství ve staré chalupě u tety, kde to přesně takhle vonělo.

Oho, tak tohle je hotová chaloupka na kuří nožce, takové doupě, kde i to malé okno je zatažené těžkým zaprášeným závěsem a v tom jediném paprsku světla víří prach a všude jsou různé police a dřevěné skříňky a nádobky a více či méně usušené bylinky (a možná i krysí ocásky, dračí oči v různých nádobkách a tak). Místo podlahy je udusaná hlína, v místnosti jsou náhodně umístěné svíčky, zapálené i napůl vyhořelé, se ztuhlým odkapávajícím voskem připomínajícím krápníky v jeskyni, taky nejrůznější vonné tyčinky tu kouří a čmoudí, vonné balzámy, i jedlové větvičky v ohništi, nad kterým v obrovském kotli líně buble (blp....... blp.......) nazelenalá hustá tekutina... a dlouhé tenké prsty svírají tisícistránkovou knihu v kožené vazbě, ručně psanou černým inkoustem na zažloutlém papíře, s notně osahanými listy, občas mezi nimi nějaká ta snítka bylinky, a z kotle stoupá magický dým... Nevím, jak vy, já to tipuju, že dneska bude k večeři elixír mládí, tak snad se tahle šarže povedla.

Pryskyřičná vůně s citrusovým nádechem doplněná vzdušným kadidlem. Pyl vznášející se ve vzduchu. Pryskyřice elemi, bergamot a kadidlo (a nemohu si pomoci, ale cítím i zázvor). Malá kaplička, která je součástí světského stavení, ve které uklízí přepečlivá paní domu.

Mně pro změnu tou zeleností bazalky a dalších složek evokuje travnatou louku, kde se právě suší seno. To se mi moc líbí, že tam tu levanduli nemám ostrou, ale příjemně zelenou až rozmarýnovou a po rozvonění mi přejde do kumarinu s tóny sena (takovou jsem nepotkala ve vůni, ani nemapatuju). Pod tím kadidlem s pačuli a dalšími pryskyřicemi si zase představuju na té louce velké kamenné stavení s kouřícím komínem a tou příjemnou živočišností kmínu nějakou domácí zvířenu. I ten mech mi do mého venkovského obrazu vizuálně zapadá :) .

Moc hezké jméno si to vymyslel Anatole, grimoire je vlastně kniha kouzel, takový lexikon s návody na výrobu lektvarů, talismanů, seznamy zaklínadel a podobných užitečných věcí, které byly populární už od středověku.
Nejdřív je vůně balzamicky zelená a knihu kouzel moc nepřipomíná, ze zeleně vykukuje levandule a bazalka a poté přidá trochu živočišna římský kmín. Teprve s kadidlem a pačuli je tady připomínka staré zaprášené knihy, která možná kdysi byla svědkem vykuřování zlých démonů. A mechový tón nám asi chce říct, že to bylo hodně hodně dávno.
Grimoire se Anatolovi moc povedla, takových zelených vůní je dnes opravdu pomálu.