Heures d'Absence (2020) Louis Vuitton

Přelož si to.

Přelož si to, jak chceš.

Hodiny, kdy mi chybíš.

Hodiny, které nám chybí.

Náš čas.

Čas, který není, bývá liknavý, efemérní /a někdy se táhne jako lep, ale to je kvalitativně jiný případ/.

Tak nějak si v něm všechno beze smyslu, entropicky poletuje.

Sem a tam, tam a sem, nedivíš se tomu, smysl v tom nehledáš, prostě to tak je.

Věci se objevují, věci mizí.
Mizí v čase.

A vůně taky...

V okně se jako zloděj mihne jasmín, vzápětí se tiše vytratí, pootevřenými dveřmi bez vyzvání vejde růže následovaná mimózou, z cukrárny naproti ozvěnou horce zavoní vanilka a maliny z křehkých máslových košíčků.

Nepatří k sobě, přináší je osud a čas a příležitost, prostě jsou.

A když si později na ty doby vzpomeneš, bude ta vzpomínka jen soubor chvil a jejich vůní.

Bez té vzpomínky, na ten čas, by sis tu vůni už asi nikdy nevybavil...

Drobné střapaté květy obsypaly větvičky zeleného keře a svou zářivě žlutou barvou svítí do širokého okolí, jako kdyby v sobě uzamkly samotné slunce. Vzduch kolem nich voní zvláštní pudrovou vůní s jemnou medově dřevitou sladkostí. A opodál vykvetlo několik růží. Některé jsou oranžové, jiné se chlubí něžnou růžovou barvou. I ony svou vůní lákají a svádí toho, kdo ji ucítí.
Heures d'Absence je pro mě něžnou vůní květin a jara. Je jemně pudrová, lehounce trávová a v úvodu chladná jako voda. Dominantními prvky jsou zde mimóza s růží.