Kobako (1982) Bourjois

Okázalost osmdesátek se odráží v každé molekule této vůně, která se typově přibližuje starému dobrému Opiu od YSL. Sytá květinová omamnost se prolíná s lehce zelenkavě nahořklým aroma olejovité pryskyřice galbana. Je zde mýdlově laděný karafiát i podobně vonící hřebíček se zemitým akcentem. Špalíček skořice společně se santalovým dřevem evokuje pocit tepla. A cítím i špetku gurmánské sladkosti díky doteku vanilky.
Kobako je pro můj nos old school vůně. Květinová, kořenitá, trošku mýdlová, lehce živočišná a s nemalou intenzitou.

Vintage verze. Zpočátku orientální dřevitá chypré jak vyšitá - ovšem postupným rozvoněním se zvýraznil sladký santal a sladké koření (pepř, hřebíček). A zvláštní květinově svěží tón vůni příjemně odhlehčil. Zmiňovanou podobnost s Opiem mohu potvrdit (po rozvonění) - Kobako je ale znatelně jemnější, mnohem méně kořeněnější a méně santalová......prostě není to taková pecka jako Opium.
Reformulovaná verze nemá z původní skoro nic.

Tak pokud jde o to přirovnávání vůně Kobako k Opiu, za sebe říkám vychytralé „jaein“. Jsou tam určité náznaky, ale ne tak výrazné, abych ho já osobně jako mohla považovat za plnohodnotnou náhradu, na to je pro mě na rozdíl od Opia přece jen malinko nesourodé. Rozhodně k němu má však nejblíž, že všech vůní, které jsem zatím měla možnost vyzkoušet.


Určitě největším překvapením jsou ty chyprově zelené tóny s kapkou citrusů, většinou se jich člověk dočká až po rozvonění, tady je to naopak. Pak už se před vámi otevírá ta starodávná dřevěná skříňka.


Univtř skrývá zapálené vonné tyčinky santalu a květinové mýdlo – nejprve převažuje jasmín, pak se přidává i karafiát. Krabička ukrývá i nějaké to koření: hřebíček a skořici. Zde by byly ty styčné body s Opiem.


Když ovšem toto všechno z krabičky vyndáte, ukáže se, že je vespod vykládaná kůží a říkejte si, co chcete, dno ukrývá pačuli se zeleno-zemitými tóny . Na druhou stranu když uvážím cenu, skutečně musím souhlasit s tvrzením, že je to vůně, která za málo peněz nabízí docela hodně muziky.