L'Interdit Absolu Givenchy

...to je to dobré!.
Jakoby podprahově pomerančově naoovocnělé,
tmavé,
absolutně lahodně jasmínové
(oblé, hladké, plné, ultra měkké)
a
současně
absolutně lahodně chutné
- téměř nabonbónkovělá tuberoza
(delikátně, luxusně naivisticky jedlá/tím pádem líbivá, krotká a zároveň tímto vyzněním ojedinělá)
- pak tam vnímám i jakýsi výřez/část z vůně Code Elixir Giorgio Armani
(vymazlený, namedovělý pomerančový květ a vlastně společně s ním si uvědomuji i více shodných, společných ingrediencí)
Tabák, vetiver, pačuli, snad ani levanduli, jako takové/jasně nevnímám, ale věřím,
že právě tyto složky dodávají na vláčné hutné, tmavozelenohnědé stabilitě,
vůni uzemňují,
a rum vnáší nagurmánštělou větrovost
(po několika hodinách na pleti zůstává základ - rumovovanilkové věnečky z odpalovaného těsta).
Zvláštní, před cca rokem jsem L´Interdit Absolu vnímala jako velmi unisex,
nyní jako velmi dámskou, sladkou(příjemně), snadněji nositelnou(pro většinu)
než L´Interdit Intense.

Tahle vůně je jako...

... sedět o mariánské noci u okna /ano, ještě pořád jsou vnitřní křídla zapřena ohnutou vidličkou zakoupenou na Marché Dauphine/, na včera natřeném parapetu bílý talířek s tyrkisk pepper, ztracenými a znovu nalezenými v piksle s nápisem 'Anis', čas je připravil o minerální slanost, chutnají a voní teď spíš jako små grå s lehkým třešňovým espritem, ale ne, ne, postupující noc a jeden letmý pohyb /ten pohyb, jímž jsem posunula lem rukávu o pár centimetrů výš, abych mohla věnovat krátký, zdánlivě skoro nezúčastněný pohled časovému údaji na hodinkách/ mi napoví, že to ne ty leskle temné skořepinky, ale moje pozdně ranní Black Perfecto, to a právě to...

Pak v pozdní hodině mezi drakem a hadem bílé mýdlo v kostce a levandulová mlha, v níž se /podobná medonosné Ofélii/ ztrácím do sna, kam za mnou jiní nemohou, ještě naposledy pohledem v přeplněném popelníku ukolébám ke spaní pár tvých slov, na která si už nevzpomínáš /tak mě to naučil Václav Hrabě/, vlaštovka složená z titulní strany Le Figaro /"Les changements de discours d’Emmanuel Macron brouillent sa ligne face à l’État hébreu"/ se chystá k odletu, plně naložena tabákem a vším, co nebylo dosněno. Planá, přesto naplněná noc, v hlavě Daysleeper, dnes mi zní jako chanson přehrávaný z vinylu.

//... v úvodu cítím jemnou, měkkou, kořenitou lékořici, z níž vyvanul salmiak, k tomu temné třešně, rozdrcené i s mandlově nahořklými peckami, ta vůně postupně modrá a drhne nesuchou levandulí a hoblinami francouzského mýdla, závěr se nese v duchu tiché měkkostí dřevitého papíru a tabákového sena, jehož vůně chvílemi evokuje hřejivé aroma štramberských uší...//

Už kořeněný začátek stojí za to - sladký pepř, kardamom, nové koření, ba i kousek nesladké skořice. I to kořeněné levandulové pokračování je povedené, sice se tam mihly ještě nějaké sladké kvítky, ale nedostaly šanci. Naopak následná trocha suchého tabáku a stopa suché pačuli potvrzují, že některé odnože mohou být čím dál povedenější. Klidně ji lze považovat za unisex...a to za sakra dobrý unisex.