La religieuse Serge Lutens

Bonbónový „jasmín“ se zelenými stonky se uhlazuje hřejivě živočišným sametovým pižmem s mýdlovými tóny. Úžasnou vůni jasmínového absolutu zde necítím. Výdrž přesahuje 6 hodin.

Minerálka s citrónem, větvička jasmínu s drobnými kvítky a nasládlé pižmo, které chvílemi voní jako nová gumová hračka. Kadidlo se mihlo v úvodu, ale ani ono nepomohlo vůni k větší hloubce.

Nazelenalý neindolický jasmín rychle sládne do žvýkačkové podoby, než ho zahalí průsvitný kadidlový opar. Zkrátka: zakouřená žvýkačka. Po půl hodince není po jasmínu ani památky, kouřová stopa se teď prolíná s tělovým pižmem a působí poněkud drhnoucí efekt. Stručně: nic neříkající a nic moc pižmové nic.

Nevím, čím mě před časem ze vzorku tak zaujala - snad že se nezdála tak sladká, že se jasmín zdržel déle a společně s nasládlým pižmem působil sympaticky. Možná je to počasím, teplo předtím vs. zima teď, ale nemáme si co říct.

Jeptiška přinesla do kostela velikou kytici jasmínu, aby uctila svou oblíbenou patronku. Ve svatostánku, kde po proběhlé mši ještě příjemně lehce rozvání kadidlo, se ale úpravou květin zdržela déle než měla, a v hábitech se nám trochu zapotila.

Studený kámen zasypaný okvětními plátky nasládle ovocné tuberózy, krémovými, ojíněnými, s trochou sametové zeleně. A pak už jen nasládlé dřevité pižmo. Od Lutense (a hlavně podle složení) jsem čekala mnohem víc než vcelku vlídnou pižmovou květinovku...

Podle promo videa jsem původně čekala potemnělý jasmínový soliflor ve stylu Sarrasins, ale tady se Lutensovi po citrusovém úvodu do toho kostela dostalo těch květin nějak víc. Nejprve je to mimóza z Une Fleur de Cassie s lehce uhnívajícím hyacintem z Bas de Soie, které někdo položil vedle zapálené kadidelnice, zatímco kolem něj rychle prokličkovala živočišná cibetka. To je ta temná lutensovská kostelní část.

Na jasmín si musíte počkat až po rozvonění, kdy kadidlo zmizí. Je neindolický, medově nasládlý a zasypaný jemným pižmem. A znovu není sám. Do květinové louky se přimíchala i drobná chryzantéma, ale taky jedna malá ovocná tuberóza a tipuju i miniaturní pomerančový kvíteček

A čím jsou zajímavé? Na všech se třpytí jinovatka, kterou se vycházející podzimní slunce teprve chystá rozpustit (souhlasím s kafkaesqueblog, že v této fázi se skrz tu chryzantémku a podobný způsob pojetí v téhle fázi nabízí jistá paralela s De Profundis, když si odmyslíte tu fialku). Vůně jde hezky do prostoru, dobře drží, přitom nevraždí, jenže právě v tom je ten problém: přes počáteční příslib sheldrakeoviny se z ní vyklubala na Lutense možná až příliš krotká květinovka.