Lapis-lazuli - Pierre du Ciel Olivier Durbano

Vzhledem k tomu, kolika mýty je vzácný lapis lazuli opředen a jaká magická moc je mu přisuzována, čekala jsem vůni, která bude buď opulentní a těžká jako faraonův pektorál, nebo chladně minimalistická jako noční obloha. Další představu o vůni vyvolává její barva. Jásavě tyrkysový odstín vzbuzuje prázdninovou asociaci letního moře, ale vůně rychle zatočí i s tímto očekáváním.
Začne nekompromisně svíravým pelyňkem a čajovníkem. Nosní dírky se slepují jako v mrazivém počasí, přesto je vůně teplá. Namísto tmavěmodrého nebeského kamene se třpytivými inkluzemi je to spíš zaprášený vápenec, z něhož se uvolňuje slaný minerální opar, ke kterému se postupně přidává i výraznější sladší tón oscilující mezi fíkem a kosatcem. Závěr je jako pozvolná eroze, která odnáší slaný prach i nasládlou vůni kosatce a obnažuje pryskyřičnaté překvapení, neboť ve finále se pod zvětralým vápencem objeví koňakový jantar. Kdybych pro tuto vůni měla vybrat barvu, byla by šedozelená.

Lapis lazuli, známý též jako lazurit, je ve šperkařství velmi oblíbený modrý drahokam. Ty nejkvalitnější se vyznačují navíc i zlatavými pyritovými skvrnkami, které na slunci září. Není tedy divu, že mu byly přisuzovány i mytologické schopnosti jako třeba schopnost nasát měsíční energii a tu pak předat svému nositeli. Je jím například vyzdobena posmrtná maska faraona Tutanchamona.

Samotná vůně se ale spíš nese v zelenějších tónech hořkého pelyňku, cypřišového jehličí, mátově kafrového tymiánu a čajových lístků, protkaných hlavičkami palčivě dřevitého hřebíčku. Namodralý odstín získá až po rozvonění díky kosatci. Není ovšem nikterak dominantní a nakonec převáží mléčně obilná vůně, která ji převede do dřevitě pryskyřičnatého orientálního základu. Vůně je to znovu povedená, i když intimní, nicméně podle mého nijak nepřekračuje rámec toho, co Olivier představil už v Jade.