Lei Mazzolari

Krásná čokoládová vůně, ale ta čokoláda tam není prvoplánová. Všechny složky ji společně vykouzlí. Není to čokoláda jako v parfémech, které se tak jmenují (Mat Chocolat nebo Gourmand Coquin), ale jemná a hebká vůně, která čokoládu spíš připomene. V začátku se na chvíli objeví závan hořkých citrusů, ale dlouho se nezdrží. Jinak se vůně nijak výrazně nemění a nejvýraznější zůstává kakao v závěru s trošičkou cedru. Přišlo mi, že tam cítím i kadidlo, ale může to být labdanum. Takový pryskyřičně zakouřený podtón. Krásně příjemně sladká, tak akorát. Výdrž je neskutečná a i po dlouhé době voní stále nádherně.

Tam kdesi v tajemnu starého města,
kde kroků mých už stálá je cesta
a tichá zář lampy
plátky tmy krájí
jak zlatým nožem z černého těsta …
tam říkám si,
jak sladký, ty podzime, dokážeš být …
jak čokolády kousek,
jenž toužím v ústech mít …

Lei je pro mě dokonalou podzimní vůní, v níž jde sladké pokušení čokolády ruku v ruce se zemitým pačuli. Jednoduché, ale dokonalé! Křupavá tmavá čokoláda se pomalu rozpouští a vpíjí do kypré vlhké země. Pár kousků však zůstává v podobě sladkých slz na tvrdém dřevěném prkénku a já neodolám, abych je nesetřela prstem, který si pak jako malá holka vložím do úst …

Pačuli posypané kakaovým práškem a vanilkou se přihrne málem bez patřičného úvodu. Pokud si totiž k ruce nepřičichnete hned po nástřiku, citrusový vánek vám uteče.
Kakao se sladkou vanilkou se roztopí do čokoládového krému a labdanum je jistí před sklouznutím do plnokrevné gurmánky pryskyřičným tónem, ve kterém je dotyk semišové kůže. Dokonce jako by někdo přikápnul do čokolády kapku likéru. Čokoláda se ale nenápadně vytratí a zůstane nám nesladká vanilka na zakouřeném dřevu.

Po ultrasladkém Alessandrovi si u mě touto vůní docela vylepšili reputaci. Tohle je pro začátek citrusově svěží, vlhce zemité díky pačuli, ale jen chvilku. Kouřové labdanum postupně způsobí, že pačuli postupně začíná schnout a vůně pomalinku přechází na gurmánskou úroveň.

Představte si vanilkový pudink posypaný kakaovým práškem a zakápnutý jednou krůpějí medu a dvěma krůpějemi karamelu v misce ze suchého, jemně drhnoucího dřeva. Najednou někdo vezme kouzelnou měchačku a míchá tak dlouho, dokud pudink v misce nepřemění na krémovou mléčnou čokoládu a v téhle linii už vůně zůstává až do samotného konce.

Čokoláda ve velmi vlhkém a dusném prostředí, s pižmem místy až poněkud upoceným a lepkavým, později pižmo přechází trochu do větrova, podkresleno jen decentním pačuli. Pokud bych chtěla čokoládu po italsku, mým favoritem je Jailia.