Les Heures de Parfum XI: L'Heure Perdue Cartier

"Ztracený čas"? Ale kdepak! Sice si M. Laurent dala na čas, ale rozhodně to stálo za to! Vytvořila vůni pomocí výhradně syntetických molekul a přesto výsledek působí naprosto přirozeně a příjemně. Úspěšně vyvrací tvrzení, že pouze přírodní vůně mohou být skvělé. Příroda a syntetické složky se vhodně doplňují a kdyby tomu tak nebylo, už by dnes byly leckteré zdroje dávno vyčerpané (např. santal), byly by vyhubeny některé zvířecí druhy (kabar) a nebo by byly hezké vůně pouze pro princezny a smrtelník by na jejich pořízení nikdy nenašetřil.
Jak tedy ta jedenáctá - pořadím i názvem - hodina vlastně voní?
Díky heliotropinu (piperonal) je vůně nejen "heliotropová", ale hlavně sladce mandlová. Lidově řečeno "jedlá". Já osobně tenhle tón miluju v Quand Vient la Pluie. Spojení s vanilinem se samozřejmě nabízelo, protože teď jsou jedlé vůně s mandlemi a vanilkou velmi populární. A když je miluje lid, určitě se budou líbit i vyvoleným ;) Co je na té jedenácté hodině tedy výjimečného? Proč by měl smrtelník místo pěti jiných lahviček koupit jen jednu s římskou jedenáctkou? Není to jen úchvatná celodenní výdrž. Je to úsměv, který vám vyloudí na tváři, když se navoníte.
Ano, syntetika má stejné kouzlo jako příroda, když se s ní umí zacházet. A Mathilde Laurent to opravdu umí.