Les Potions Fatales: Bloodflower Parfums Quartana

Běžíte temnou podzimní nocí. Běžíte už dlouho, na důvodech nezáleží, je fuk, jestli utíkáte před něčím, před někým... za někým... Ale utíkáte už dlouho, krev tepe ve spáncích, rychle se ohlédnete, na chvíli ztratíte půdu pod nohama a při unaveném výdechu se kousnete do jazyka. Krev vám připadá studená, protože přerývaně vdechujete chladný okolní vzduch, její chuť je sladká i slaná zároveň, ostrá, intenzivní, kovová. Zpomalíte, ale nezastavíte. Někdo jiný by se nad tím poraněním alespoň pozastavil, vy prostě jen z kapsy vyndáte kus pendreku, abyste tu krvavou chuť nějak přehlušili, za dalším rohem zastavíte, zapálíte si hřebíčkovou cigaretu a jdete dál. Minete odpadkový koš, do kterého někdo hodil velkou kytici uvadajících růží. Vzpomenete si na to, co říkala Hedda Gabler - je v tom něco mrtvolného... jako kytky z bálu druhý den... Vše se jen velmi neochotně a pomalu uklidňuje a utišuje s nástupem jemně ostýchavé ambrové mlhy. Dekadence nejvyššího řádu (hraničící s lehce nihilistickým pocitem)...