Liquid Dreams April Aromatics

Bylo už k ránu /někde v srdci města už i neony jistě spaly/, Měsíc byl zastřený kouřovými mraky, Ti dva spolu stáli v ulici Pod soutratím, z dálky se bez ozvěny ozývaly křižující se vlaky, ona netušila, jak se na tom místě ocitli a proč se tam zastavili, no prostě se to stalo, on ji vzal za ruku, ona rychle, až příliš rychle, z toho nepevného sevření osvobodila svoje prsty, ve zbytečném gestu je sevřela v pěst, přes kterou ještě přetáhla lem šedé parky, on k ní jen lehce pootočil hlavu, s povzdechem řekl, že ona přece ví, že jemu může věřit, řekl jí to už několikrát, že by pro ni udělal skoro všechno /a ona se ho ptala, jak myslí to "skoro"/, třeba i Řím vypálil, to jí přece taky řekl, ona si v hlavě deklamovala svoji obvyklou mantru posledních dní "řeči, řeči, řeči, plané řeči, řeči, řeči, řeči, plané řeči", nahlas řekla jen, že by stačilo, kdyby ji někdy poslouchal, on se lehce dotčeně ohradil, že ji vždycky poslouchá a pamatuje si všechno, co ona mu kdy řekla, ona si sama v sobě jen tak skepticky poznamenala "akorát je teda škoda, že to tak vůbec nevypadá", pak se pomalu vraceli domů, v jednu chvíli, aniž by vůbec zpomalila, řekla "tak čau" a vykročila k jiné ulici než on, on se ještě zeptal, kam jde, ona mu v duchu odpověděla, že domů přece, na Vinohrady, kam jinam. A všechno si to nesla s sebou. Noc s několika kapkami nakysle studeného deště, noc s vůní pošlapané trávy, s tichou a prašnou ozvěnou odjíždějícího vlaku, ten pocit, v němž se sladkost umírajících něžností stává tak vláčně máslovou, až to způsobuje lehkou nauseu, zbytky medového pylu na rukávech, druhý den na ně bude podmračeně koukat jako na macbethovské skvrny, které nelze odstranit, leda to vyhodit, všechno to vyhodit, otevřít okna a zeptat se sebe samotné: "Have I the courage to change today?"

jediná vůně z celé krásné řady April Aromatics, kterou nemůžu....něčeho je v ní moc, něco v ní mi zvedlo žaludek...možná nedávám tu kombinaci narcis - citron

Nevím, jak přesně to Tanja s tou rozkvetlou jarní loukou na svých stránkách myslí, na té byste těžko hledali přírodní citron, z nějž vymačkáváte čerstvou šťávu a hořkou citronovou kůru, z čehož vzápětí vytvoříte nadýchanou citronovou pěnu. Možná by to mohl být sad s rozkvetlou, příjemnou opojnou "medově" nasládlou lípou, jiskřivou zelení v okamžiku podvečerního soumraku, kdy slunce pozvolna zapadá (směs jemných pryskyřic, které najdete jak v Rose L´Orange, tak i v Jasmina).

Ve stínu lípy roste jedna drobná narciska, popřášená jemným "vanilkovým" pylem a vedle v trávě se povaluje jedna nezralá broskev. Tohle dost narušilo moje dosavadní přesvědčení o tom, že zelené vůně umí jenom Ben Gorham. Jen je škoda, že ve srovnání s Green je mnohem tělovější a i výdrž bych raději delší než 2 hodiny, ach jo.