Love and Tears Surrender (Perfume) Kilian

V této vůně konečně postavili do ústřední role něco jiného než pomerančový květ a to jasmín. Ten je prý v Asii označovaný za symbol lásky, odtud má údajně pocházet spojitost s názvem. I když nevím, jestli to byla dobrá volba.

Sice to není vyložená smrt jasmínem, na konci čeká jistá záchrana, ale ani to není ta krásná noční jasmínová zahrada s „medově“ květinovou opojností z A la Nuit. V téhle zahradě jsou svěží citrusy, dřevo, hořká zeleň, bublající vodní potůček a spousta, spousta zeleného jasmínu, který je navíc i docela indolický. Jeho celkovou zelenost a bílokvětou omamnost umocňuje i okolo vysázená konvalinka.

Nakonec se nám do zahrady vkrade zločinec. Ten místo, aby louče v ní nechal plát, zahradu zapálí. Ve vzniklém ohni a kouři se nám všechna ta zeleň začne lehce škvařit a dusit a zároveň to zdůrazňuje živočišnost onoho jasmínu. Když se zachráncům konečně povede oheň uhasit, ukáže se, že v dodoutnávajícím kouři se povedlo zachránit jen jediný na troud vysušený cedr, v jehož koruně se schovalo pár křehounkých kvítečků „medově“ nasládlého jasmínu z již zmiňované A la Nuit.

Osobně bych ji v černé kolekci zařadila mezi Beyond Love (po které taky následuje; navazuje na ni tématem bílých květin) a Sweet Redemption – zde kvůli podobnému vývoji. Zpočátku se na nás vyloženě vyvalí jasmín s vážným podezřením na touhu porazit nebohého pozorovatele indoly a jakousi připálenou štiplavostí. Chvílemi si vítr nesoucí omamnou vůni s proužkem kouře pohrává se zelenými snítkami a pak, po chvíli (preventivní) nepozornosti se s jasmínem setkáváme znovu, ale tentokrát nám zesládl jemnou, téměř nesladkou vanilkou v kombinaci se známým hebkým bílým pižmem. Nakonec je z toho vůně, jakou jsem dlouho hledala, protože většina kombinací bílé květy + vanilka je tak akorát dobrá na hlavobol, kdežto toto je decentní a jemné. Při detailnějším zkoumání můžeme najít ještě lehkou mýdlovost a drhnoucí dřevitou zelenost v základu.