Luce Meo Fusciuni

Túto vôňu som skúšala viackrát, pretože je veľmi obdivovaná a dokonca bola nominovaná na prestížne Art & Olfaction Awards. Bohužiaľ na mojej pokožke to dopadne vždy rovnako. Najprv ľahko nakyslý tón a potom sa to celé rozpadne do niečoho slabunkého a nepopísateľného. Škoda. Prenechám iným..

Počáteční náraz do nosu voní jako popsané složení: kůže, cedr a bříza. Kůže, dřevo, nasáklé a promořené, temná pánská vůně. Postupně vnímám také čokoládu a alkohol, pořád v temných barvách, hořkočokoládový bonbón s koňakovou náplní. Takovou vůni bych si představila, když se řekne "černý lanýž". Proč se jmenuje "světlo"? Musí v tom být nějaký skrytý smysl, který mi bohužel zůstává utajen, říkám si asi hodinu, až pak se vůně začíná zvláštně projasňovat, jako když hudba přechází z hlubokých tónů do vyšších, nebo když se noční temnota unavila a začíná svítat. Čokoláda mizí a zůstává namořená kůže, stále temná, ale zesvětlená opotřebováním a vyšisováním. Za mě pořád stoprocentně pánská vůně. Po chvíli je ale zase o něco světlejší, vyšší, sladší... že by vůni přece jen mohla nosit žena? Vzpomněla jsem si na Fordovu Black Orchid, tu výjimečnost, když se objevila a parfémový svět nebyl ještě tak plný dalších Fordových počinů ani zvláštních niche kousků od tolika značek. Zvláštní, výjimečný pocit...
Po úplném rozvonění zůstává vůně kůže, suchých tabákových listů, ambra, náznak koňaku a neživé zemitosti a trochu i klasické chypré, bez staromódnosti. Přitom je vůně zvláštně lehká, ano, klidně pánská a klidně dámská.
Zemitost, lesní dřevitost až někde dole u země, Duftblüten bez květin, něco z Cicatrices... Uvědomění si nevyhnutelného konce života, který ale ještě chvíli chce žít, když už ne pro nové zážitky, tak alespoň pro chvíli vzpomínání a lehký úsměv v unavené, ale šťastné tváři, ještě aspoň chvilku... a pak půjdu sám, sama...

Benzoinově krémová ambra, sametově hladká, poházená suchými tabákovými listy. Zelené pačuli vrhá stín na špalíky cedrového dřeva a světlo přichází se santalem a vanilkou.

...po čase znovu -

Luce Meo Fusciuni
benzoinem nasládlá křehká ale plná kůže a - ach, tohle znám! = lahodné, požitkářské, husté a nadýchaně hutné, delikátním tabákem ochucené pačuli
z vůně Ligno Jeroboam...
...a tady vůně končí, v této poloze.
Protože to je vše.
Ale pro mě tím vlastně začíná...
...asi je to znamení a
měla bych si tohle Světlo pořídit...
Krásné

...poprvé jsem ji odflákla. A protože nic jiného nemám, tak
one more time

Luce Meo Fusciuni
Většina parfemaniaků zná vůni Cruel Gardenia Guerlain a její typickou slonovinové kosti bíle gardeniovou houbičkovitost.
...existuje ale i houbičkovitost jiná.
Houbičkovitost uvařená v teplou, nadýchaně hutnou kaši
z provanilkovaného přeměkčelého pačuli, tabákových listů přeschlých a drolících se v prach, ostrých lýkových vláken ze santalových špalků a táhlé, jemně chlípné ambry.
A je načokoládověle vintage hustě tlumeně alkoholová.
Vůni vidím ve velmi tmavých odstínech kovového antracitu, khaki, temně zelené, chladné černo čokoládové.
Jenže současně s tím mi ale vším
prostupuje
světlo -
jakési molekuly jasu, mikro zrnka třpytu, prachové částečky ze slunečního žáru
jak světlušky v nočním lese nad zrádnými mokřinami.
To nejspíš labdanum s vmíchanými sterilně bělostnými pilinkami březových kmenů
ve formě ohňostroje rozstřelují svá stříbrná a platinově zlatá oka zpod koncentrátu tmy...
...je to jak slastné potáhnutí z doutníku, přivření víček a letmý, téměř neznatelný přelet/záchvěv úsměvu ve tváři s pocitem blaženého klidu.
- je strašně příjemný tuhle vůni nasávat -

...hmm!
...chlast ve vlhkém interno italiano s jediným, ale poledním, slunečním paprskem.
A tabák, a dřeva a prach a moderno.
A to je asi vše.
Kdo byl v Itálii, umí si všechny ty vůně a odéry, jež s touto mini charakteristikou souzní,
představit.
Krásné
https://www.youtube.com/watch?v=Vb1HfqqS6cU&list=RDMM

Příjemná kompozice. Dřevo atlaského cedru, tedy dřevo balzamické s tóny mléka a zároveň dřevo přetažené leštěnkou, přechází přes jemný semiš a prašné zemité pačuli na kadidlovou pryskyřici oslazenou vanilkou. Projekce je slabá, výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.

Notturno na druhý opravný pokus - jemně kožená, tabáková a benzoinově alkoholická vůně s dotekem vanilky je docela příjemná. Možná do Meova čarodějného kotlíku náhodou zasvítilo trochu ranního slunce a zahnalo jeho noční běsy.

mandle a vanilka. připomíná trochu l'instant magic
žádný les, žádná zeleň..
trošku kůže a vanilky s ambrou..
tuším pěknou vůni, ale já prostě nic necítím:-((
a to skoro nic přetrvává celý den.. něco dřeva, kůže, sladkosti, moc příjemné, ale nepostižitelné, nezachytitelné... sakra ta mě štve! chtěla bych se zlít od hlavy k patě, chtěla bych se v ní koupat, vymáčknout všechno co to dá
napodruhé už cítím víc pryskyřic a kousek pěkné kůže, ale vážně jen kousek
ten pohled přes skleněný střep je asi výstižný, vůně se schovává za velkým zaobleným kusem skla, jako bych se přes něj nemohla dostat do toho krásného světa tam v dálce
sakra!!

Mechově zelené světlo, kouřová skořice, březový tabák, máslové pačuli, stát uprostřed kouzelného lesa a dívat se do jeho útrob přes střep z lahve od absintu. Vůně pro Mab, aby se za ní mohla táhnout její družina.

První tóny jsou ostře nahořkle zelené a dřevité a pojí se s poměrně dost drhnoucí kůží, ale vydržte pár minut a dostanete luxusní dávku sušeného slaďoučkého tabáku s prašnými tóny suché pačuli (velmi krotká), "medově" sladkým benzoinem a trochou krémové vanilky. Kromě benzoinu vůně získává teplo i od pryskyřičnaté ambry a díky jejích spojení se nakonec stává sametově hebkou a třpytivě zlatou. Pokud to tedy bylo s tím světlem zamýšleno zrovna takhle, pak se rozhodně zadařilo.