Lucrethia V Canto

Nádherné.!
Barva flakonu je jako zasychající krev...
...kaluž tmavé rudé na zemi, zbytky krve ulpělé na dýce, rukou, šmouhy krve ve zpocené tváři...,
a nebo jako barva těžkých sametových závěsů, tlumících světlo a tišících hluk...,
barva rodové pečetě.
Lucrethia začíná vůní hrušky s pepřem - lahodně matná hladká sladkost a vítr a jemné drhnutí z petitgrainu.
Delikátní stopy vavřínu a snad i jemnoulinká letní omamnost z lipových květů.
Na chvíli se objeví rovina mýdlová,
jakási čistota...
...nic sladkého, šťavnatého, ovocného či květinového.
Jen blíže neurčitelný odér čistého prádla, změklého teplem čistého těla, se zbytky slunce a letního povětří na kůži...
Jasný jasmín, lípa a "něco"...
Nakonec - vůně není těžká, silná,
ale je zvláštním způsobem svůdně omamná,
lákající do temných uliček, svádějící k temným činům,
vnímáte ale i křehkost, zranitelnost a současně k tomu ještě
lehce arogantní smích, jakoby zlé pobavení...
...vůně pro intrikánku,
řekla bych

Krásnou a tajemnou Lucrezii Borgia asi netřeba nijak blíž představovat. Podle této vůně ji Paolo Terenzi nejprve vidí ještě jako mladou bezstarostnou dívku na pikniku v rozkvetlé lipové aleji, jak popíjí růžovou limonádu a pojídá přezrálou hrušku, zatímco jí vlasy zdobí drobounké kvítky jasmínu. V další fázi (zřejmě ve snaze o vyjádření určitého tajemna) se Lucrethia vydává na trh s kořením. Potká kávu, hřebíček a kakao. Nakonec ji ale ze všeho nejvíc zaujmou lepivě sladké karamelky a zkaramelizovaná vanilka (pačuli, vanilka, benzoin a zimolez).