Lyric Man Amouage

Úvodní krémová směs citrusů, bílé gardénie a jemného pomerančového květu mi připomíná Reflection Man. Díky nahořklému zelenému galbanu, v kterém se mihne kořeněná růže, krémovost zvolna ustupuje, ovšem mírně zapařené prašné pižmo jakékoli zpříjemnění vůně násilně potlačí…

V zajetí smaragdových slz …

Všudypřítomná chladná zeleň dýchající vlhkostí a vzlínající z letmé nahořklosti skrze dřevitě svěží aroma borovice. Jediná růže kýmsi zapomenutá na mechem obrostlé kamenné šedi. Květ uvadající němou opuštěností v zajetí smaragdových slz …

Jak ráda mám ženský protipól této vůně! Vášnivě rudou, sladce kořeněnou, živoucí růži … zde se však ztrácím v plazivých stínech smutku. Lyric Man je pro mě až takřka depresivní záležitostí.

I v případě pánské verze jde o mimořádně vyvedenou růži. I ona je zprvu chladná, citrusově aldehydová, avšak tato "sametová" kráska drží v ruce sklenku červeného vína, které je mnohem více kořeněné. Tvoří ho jednak štiplavý zázvor, velice výrazný muškátový oříšek a ostré hořce zelené galbanum.

Po rozvonění zeleň postupně sládne s příchodem anděliky. To ovšem růži nestačí. Rozhodla se totiž uchýlit do pánské společnosti hřejivého živočišného pižma a teplého kouřového kadidla a strávit s nimi večer. Všichni se usadí na navlhlý zemitý podklad s mechovým podrostem k doutnajícímu santalu a pálenému jehličí.